Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Ukrajina je zemí, která nás odděluje od Ruska. Netrpím z Ruska přehnanými obavami, koneckonců je to pořád ve světovém měřítku poměrně liberální a prozápadní monarchie. Ale budu mnohem klidnější, když mezi slovenskou a ruskou hranicí těch jeden a půl tisíce kilometrů ukrajinských stepí zůstane. Poláci, kteří toho o Rusech vědí mnohem víc než my, říkají, že bez svobodné Ukrajiny nebude svobodného Polska. A já bych to trochu prodloužil. Bez svobodného Polska nebude svoboda ani v České republice.

Vím, řeknete na to, že přeháním, že tady máme přece Evropskou unii a když bude nejhůř tak Severo atlantickou alianci. Nedávno jsem ale někde četl chytrý článek, v němž se pravilo, že Rusové se na Evropskou unii dívají jako na útvar, který zanikne stejně tak, jako zanikla Římská říše. Jen to bude mnohem rychleji. Když poslouchám některé naše politiky, s panem prezidentem na čele, musím dát Rusům za pravdu. Vždyť jsme se ještě v té Evropě ani neohřáli a už jí jen děláme problémy a překážky a říkáme tohle nebudeme, toto nám nevnutíte, s tím nikdy nebudeme souhlasit. Ukrajině říkají Rusové stále ještě Malorusko a většina z nich se nesmířila s tím, že je to pro ně jen blízké zahraničí. Nesmířila se s tím ani velká část Ukrajinců. A nemluvím jen o deseti milionech ukrajinských Rusů, kteří žijí na východě země. Východě tak východním, že Petrohrad je pro ně městem na Západě. Mluvím o spoustě Ukrajinců, pro které je nepředstavitelné, že by byli proti Rusům, které pokládají když ne za stejný národ, tak minimálně za národ bratrský. Asi tak jako my Slováky, proti kterým bychom asi taky nikdy ruku nezdvihli, o zbrani nemluvě. Proto je, na rozdíl třeba od takové Gruzie tak složité přesvědčit Ukrajince o tom, že by měli být v NATO. Lidé kolem prezidenta Viktora Juščenka v tom mají jasno, ale většina Ukrajinců nikoli.

Ale k Evropě, k té naší poplivávané Evropské unii, vzhlíží Ukrajina téměř jako k božstvu. Zatím, dodávám s trochou smutku. Protože Evropská unie nevzhlíží k Ukrajině. Je daleko a ti na západě mají navíc pocit, že bratři Kaczynští, pan profesor Klaus a Robert Fico prozatím a nadlouho stačí.

Ukrajinská demokracie je navíc hodně nedokonalá a hodně složitá. Ty dobré, neúplatné a demokratickými pravidly se řídící politiky, aby tu člověk pohledal. Naopak lumpů, korupčníků a zlodějů je přehršel. Všechno je navíc podivně chaotické, jen tyto nedělní předčasné volby se vyhlašovaly asi na pětkrát. A o nějaké oranžové revoluci, která probudila zájem Evropy a světa o Ukrajinu, tu už není ani vidu, ani slechu. I v téhle nečernobílé realitě se ale tahle země někam posunuje. Hospodářství se staví na nohy, z televize už ruštinu skoro neslyšíte. Západní investoři, včetně těch českých už pochopili, že Ukrajina je země s budoucností. Lidé trochu nadávají, ale už neživoří, ale žijí. A do Česka už nejezdí jen dělat uklízečky nebo kopáče, ale prostě přijedou jen tak, na dovolenou.

Najdou se lidé, co vám řeknou, že volby na Ukrajině je nezajímají. Jasně, nepůjdou psát velké titulky, typu oranžová revoluce zvítězila, nebo konec demokracie na Ukrajině. Bude to daleko, daleko složitější. Tak složité, jako celá Ukrajina. Složitě nádherně zajímavá. Nejzajímavější, nejdůležitější evropská země na východ od nás. Hezký den z Kyjeva.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .