Stoprocentní civil

Ono "pokračování příště" má ovšem u zmíněného policejního seriálu pikantní vedlejší efekt. Řidič, který v obci periferním pohledem hlídá padesátku na tachometru, má o kolegovi, který ho zostra předjede přes plnou čáru, jasno: s vysokou pravděpodobností ho minul strážce zákona. Který jmenovitě, to se dříve nebo později dozví z rádia a prohlédne si ho v televizi. Nová pravidla aspirují na normu s pověstí biče na policisty, kterým kromě ztráty bodů a mastné pokuty ještě jako bonus hrozí civil.

Náš nynější seriálový hrdina, nad kterým už ortel "stoprocentního civilu" vynesl nejvyšší šéf Dopravní police, je ale i zosobněním dalšího dobového trendu, totiž mediální presumpce viny. Nehodu vedoucího Dopravního inspektorátu teprve šetří Inspekce Ministerstva vnitra, která by měla vyvrátit či potvrdit verzi obviněného, že vůz řídil někdo jiný a on že až po nehodě sedl k volantu, aby zapnul varovná světla a vypnul motor. Že mediální pranýř předchází výsledku šetření, je dáno časovou tísní, do které se novináři nechávají vehnat poptávkou veřejnosti po krátkém procesu. Zjevně chybí vůle rozlišovat mezi policistou, řídícím v opilosti, a vyšetřováním policisty, který pil, ale není zcela jisté, zda řídil. Korektně čekat s odsudkem by znamenalo operovat s příběhem bez pointy. Takové příběhy jsou ale neprodejné.