Stínová válka o evropskou ústavu
Který národ je nejvíc skeptický na světě? Do soutěže se mohou teď přihlásit Češi, především díky svému vztahu k Evropské unii. Všechny evropské země jsou srozuměny s dalším postupem integrace, dokonce včetně velmi opatrné Velké Británie, Češi ale váhají, konkrétně před přijetím evropské ústavy.
Jen na první pohled se tak zařadili do řady dalších skeptiků, jakými jsou Švýcaři, anebo Norové, kteří dokonce ani nechtějí do unie vstoupit. Oba zmíněné národy jsou jiný případ. Jsou v Evropě nejbohatší, a tak mají obavy, že by ztrácely velké peníze při bruselském přerozdělování. Češi ale váhají z politických důvodů
V Česku lze předpokládat, že konflikt nad evropskou ústavou bude eskalovat. Výsledek nelze předem určit.
Dalším krokem po šikmé ploše jsou současné výroky představitelů obou nejsilnějších stran. Na jedné straně je to Občanská demokratická strana, která zveřejnila Modrou šanci pro zahraniční politiku a tam říká zřetelně: evropskou ústavu je třeba odmítnout. Proti tomu se ozývá premiér a šéf sociálních demokratů Stanislav Gross, který označuje ODS za extrémistickou stranu, která svou antievropskou rétorikou vede zemi do mezinárodní izolace.
Tento spor vydrží přinejmenším do parlamentních voleb v červnu 2006 a obě politické formace využijí Evropu k ke své kampani.
Pokud bychom na současných debatách hledali pozitivní stránku, pak to je skutečnost, že Česko se stane zřejmě jedinou zemí, kde se zcela vážně povede debata o ústavě. V ostatních státech je totiž velmi pravděpodobné, že parlamenty, anebo lidé v referendech ústavu schválí. Na druhé straně může vést debata a případné odmítnutí ústavy k vážným rizikům v zahraniční politice. Pokud Česko ústavu odmítne, nebude platit ani v ostatních zemích, kolegové z unie nám to později mohou, jak se říká, dát sežrat. V tom má Stanislav Gross pravdu.
Počátkem české debaty je ODS, strana, která se staví k Evropě skepticky už od dob, kdy byl předsedou Václav Klaus. Před volbami v roce 2002 jen těžce hledala témata - svůj tradiční pravicový program nemohla s úspěchem použít po čtyřleté mezalianci se sociálními demokraty v opoziční smlouvě. Občanští demokraté volby ztratili stejně, téma jim ale zůstalo. Jednak trvalo ještě dlouho, než našli jiné, podobně silné, jednak zvolili zarputilý politický postoj, který si vzal za cíl, že všechno, co ODS dosud dělala, dělala v zásadě dobře.
Strana navíc svůj program průběhem měsíců radikalizuje, což nestranný pozorovatel musí hodnotit s určitými sympatiemi. Jen radikální až extrémní reformy mohou pohnout s unavenou a nevýraznou českou politickou scénou. Správa věcí veřejných přitom změny potřebuje jako sůl.
S řadou sympatických reformních návrhů se ovšem svezla i agenda minulosti a ODS je dnes při svém odmítání evropské ústavy klausovštější než Klaus. Argumenty jsou víc propracované než dříve.
Podle Jana Zahradila je přirozené zůstat v Evropské unii, členství může pomoci vyřešit řadu ekonomických otázek. Je ale potřeba zachovat autonomní politický prostor jednoho národa, který jediný umožňuje demokracii. Země si také musí nechat volnou ruku v zahraniční politice, a to by nebylo podle ústavy možné, protože Evropě podle ní mají dominovat silné národy v čele s Němci.
Tyto úvahy nejdou snadno vyvrátit, jinými slovy: prostě jsou zajímavé a jejich přitažlivost ještě zvyšuje, že působí jako určitá svatokrádež. Přesto není jisté, do jaké míry odrážejí skutečné české národní zájmy. Co vlastně chceme a co se nám za tím účelem vyplatí? To je klíčová otázka, na kterou málokdo dokáže odpovědět. ODS ji probouzí vlastně náhodou, přesto vyžaduje vážnou odpověď.
Partnerem v debatě je sociální demokracie, která se opírá o evropské kontakty. Úvahy ODS nejsou míněny zcela vážně, ČSSD je ale hodnotí v jejich nejradikálnější podobě a varuje, že odmítání ústavu je pro český národ katastrofou. Musíte volit naši stranu, říkají sociální demokraté, protože s ODS nás v evropském prostoru nečekají dobré konce.
Je možné, že obě strany své stanovisko ještě vyostří, i když do značné míry jde pouze jenom o stínové divadlo.
Jako každá hra se ale boj o evropskou ústavu může změnit ve zcela zásadní událost. Může mít dva výsledky, jeden dobrý a druhý špatný. Ten špatný by spočíval v tom, že ještě více zarputilá a euroskeptická ODS vyhraje volby v roce 2006, dokáže úspěšně zabránit přijetí euroústavy a dostane se do konfliktu s ostatními zeměmi.
Dobrý scénář spočívá v tom, že diskuse o ústavě Evropě objeví kvalitní odpověď na otázku, co je pro českou zemi a národ nejlepší. Vyzbrojen takovou pravdou, bude příští vítěz voleb - ODS je naprostým favoritem - vládnout ku prospěchu celé společnosti. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.