Štěpán Macháček: Chlebová revoluce

Je to jedna z těch pekáren, které pečou chleba státem dotovaný a prodávají ho v přepočtu asi za patnáct haléřů za placku. To je směšná částka i na egyptské poměry, mnozí Egypťané jsou ale opravdu chudí.

Nedávno jsem si uvědomil, že jsem před pekárnou už dlouho neviděl dřív tak častou vřavu. Lidé si v poslední době chléb kupují nějak způsobněji, Evropan by řekl civilizovaněji. Pak jsem si všiml, že zákazníci před nákupem chleba provádějí ještě jednu transakci, kterou jsem předtím nevídal. Každá panímáma či pantáta podává zaměstnanci pekárny čipovou kartu a zadává pin kód do elektronické čtečky. Karta to ale není platební. Z téhle čipové karty pekař či hokynář odečítá jejímu držiteli z měsíčního kreditu na dotované potraviny.

Egypt nepřestává překvapovat a jedna revoluce střídá druhou. Nejdřív svrhl lid, s pomocí respektované armády, zkorumpovaného vládce Husního Mubáraka. O dva roky později odkázali Egypťané, opět s pomocí moudré armády, do propadliště dějin a zřejmě i kriminálů Muhammada Mursího, protože příliš horlivě obsazoval státní správu Muslimským bratrstvem. Zavedení pořádku do distribuce chleba, který vláda dotuje miliardami liber ročně, je další egyptskou revolucí. A je skoro k neuvěření, jak si i negramotná paní ze zapadlé vesničky kdesi v Horním Egyptě systém čipových karet osvojuje.

Dotace potravin, energií či benzínu táhnou egyptskou ekonomiku ke dnu. Dotovaný chleba mají Egypťané už desítky let. Vždy ho bylo omezené množství, takže lidé se před pekárnami tlačili, hádali, napadali i zabíjeli. Mazaní podvodníci pak s dotovanou moukou a chlebem kšeftovali. Placky se postupně zmenšovaly a ve srovnání s pětkrát dražším nedotovaným chlebem byly stále méně poživatelné. Nespokojenost rostla.

Ten pán v tradiční dlouhé egyptské košili, evidentně nemajetný důchodce, který před pekárnou strkal chytrou kartu do čtečky, mi řekl, že teď jsou lidé konečně opravdu spokojení. Každý má nárok na pět placek denně, nikde žádné tlačenice, chléb je znovu dobrý. A ještě lepší je prý Sísí, který systém prosadil. Zavedení pořádku v dotovaných položkách je skutečně úspěšný a velmi potřebný krok k nápravě rozvráceného hospodářství. A chléb a jistota je to, co široké vrstvy prostého obyvatelstva ocení nejvíc. Moudrý je vládce, který se tím řídí. Chléb, svoboda a sociální spravedlnost byly tři požadavky původní egyptské revoluce a prezident Sísí první z nich právě plní.

Jenže pořádek v dotacích je jen první etapa. Přijdou další. Dotace se budou postupně omezovat a levné potraviny budou jen pro ty nejchudší. Podpora elektřiny a benzínu se bude snižovat a ceny porostou. Úspěšný bude moudrý vládce až tehdy, jestliže ho bude prostý lid chválit i po těchto krocích.