Stávkování v Čechách

Dosud jsme ze strany našich odborářských bosů byli zvyklí na spíše na verbální proklamace, často používali i dosti silných slov, ale skutečných akcí bylo pomálu. Bez nadsázky lze tvrdit, že sociální smír fungoval v Čechách téměř dokonale. Přechod od komunismu ke kapitalismu jsme - na rozdíl od okolních států - zvládli v zásadě ve všeobecné celonárodní shodě.

Zásluhu na tom mají samozřejmě takzvaně pravicové vlády první poloviny 90. let, které se úzkostlivě vyhýbaly tomu, pustit se s odbory do křížku. Vzpomeňme, jak Václav Klaus přijel na posledních chvíli na jednání mezi tehdejším ministrem dopravy Stráským a železničními odboráři a ustoupil prakticky ve všem.

S postupujícími léty se odborové svazy sice postupně osmělovaly a osahávaly svoje možnosti, nicméně i ony si nedovolily porušit sociální smír. Odbory maximálně zorganizovaly nějakou demonstraci, samozřejmě nejlépe před Strakovou akademií, kde se jejich bosové vyřádili při vykřikování siláckých hesel a zvonění klíči.

Teď ovšem nastává změna a naše odborové hnutí vstupuje do své další vývojové fáze. Dočkáme se tedy konečně aspoň trochu nefalšované stávky, na jakou jsou na západ nebo i na jih od našich hranic všichni zvyklí. Nakonec sami odboráři avizují svoji akci jakou největší od roku 1990.

Nebyli bychom ale v Čechách, aby i taková svou povahou jasná a jednoznačná akce, jakou je stávka, nebyla nakonec provedena s naší tradiční opatrností a polovičatostí. Naše stávka bude především jen trvat hodinu - půjde tedy spíše o symbolickou akci. Pravda, hodinu nepojede místní hromadná doprava a nepojedou vlaky. To jistě určitý chaos způsobí. Rovněž jednu hodinu nebudou pracovat úředníci. Je otázkou, zda to vůbec poznáme. Poněkud odvážněji přistoupili ke stávce zdravotníci, kteří nebudou pracovat celý den, respektive celý den by měl ve stávkujících zdravotnických zařízeních fungovat pouze víkendový provoz. Sečteno a podtrženo: odbory nám poněkud důrazně ji připomenou svoji existenci, přesto ale zvolily formu, která nás nijak bolet nebude a život nám příliš nezkomplikuje.

Tento způsob stávkování má samozřejmě svoji logiku. Odboráři - aspoň dle svých prohlášení - reagují stávkou na vládní reformní balíček a tvrdí, že důvodem stávky jsou obavy z následků sociálně necitlivých reforem. Nemusíme být příliš velkými ekonomy, aby nám bylo jasné, že reformy Topolánkovy vlády razancí rozhodně nijak nevynikají. To je samozřejmě zřetelně vidět především ve srovnání s okolními státy, kde obyvatelé dopad ekonomických reforem skutečně pocítili. Odměnou je jim ovšem ekonomický růst a stoupající životní úroveň. V českých zemích lidé dopad reforem nijak zvlášť výrazně nepociťují. Výjimkou je oblast zdravotnictví, ovšem ani ta u většinové populace žádné velké protesty nevyvolává. Reforma zdravotnictví se čím dál častěji koncentruje na hašteření mezi zdravotníky a nejrůznějšími zájmovými skupinami jako jsou zdravotní pojišťovny, farmaceutické firmy a podobně.

Reformní balík na český způsob tedy žádný bolestivý dopad nemá a ani mít nemůže. Nemůže ani ohrozit sociální smír. Skutečná ekonomická reforma, jak nám ještě nedávno pan premiér sliboval, prý teprve přijde. Při pohledu na naši politickou scénu i na poněkud proměnlivou rétorika pana premiéra se ovšem právem vnucuje otázka, zda se od této vlády ještě nějakého reformního úsilí vůbec dočkáme.

Není tedy divu, že odpovědí na polovičatou a opatrnou reformu je jen polovičatá a veskrze opatrná stávka. Akce vzbuzuje reakci, jak sami odbory připomínají, ovšem dle fyzikálních zákonů je síla reakce vždy úměrná síle samotné akce. Nadcházející stávka tedy jen potvrzuje, že i čeští odboráři mají smysl pro realitu a ctí fyzikální zákony.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .