Státní bezpečnost – a její „vyšetřovací“ metody
Nedělní díl Příběhů 20. století se zabývá vyšetřovacími metodami komunistické Státní bezpečnosti v 50. letech. Je to téma na odbornou práci většího rozsahu, než je třičtvrtěhodinový rozhlasový pořad. Ale přesto: v našem cyklu se snažíme postihovat nejen osudy jednotlivců, ale i fenomény, události, tematické celky.
V minulosti jste už mohli slyšet dokument o zneužívání práce v táborech a věznicích 50. – 80. letech, o osudech kulaků, o vězněných ženách, o útěcích z kriminálů, o zatýkání. Nedělní pořad, vycházející z archivních vzpomínek Tomáše Sedláčka, Antonína Husníka, Jiřího Zenáhlíka a mnoha dalších patří do této „řady“.
Co všechno vlastně spadá pod pojem vyšetřovací metody STB? Vyjděme z toho, že v prostředí totalitního komunistického státu, v našem případě sovětské gubernie, byl podezřelý každý. Nikdo neměl nedotknutelné soukromí. Existovalo množství gumových paragrafů, od velezrady až k pobuřování, které se daly naroubovat na téměř jakýkoli čin. Za politický delikt tak mohl být odsouzen přesvědčený demokrat, který spolupracoval s rozvědkou západní země, ale i člověk, který nedělal proti režimu nic, člověk, který se narodil „ve špatné rodině“, měl „nevyhovující“ víru anebo i ten, kdo byl režimu plně oddán. Z politických důvodů mohl být pronásledován i ten, kdo se dopustil kriminálního deliktu.
Politická policie československého komunistického státu působila ve zkřiveném, respektive pseudoprávním prostředí. Ale ani tak nemusela dodržovat zákon. Zpravidla si mohla dělat, co uznala za vhodné. Stručně řečeno: rozhodující v její práci bylo naplnění politických záměrů. Rozhodující byl cíl, nikoli prostředky, které k němu vedly. A rozhodující byl zájem vládnoucí strany, nikoli právo či individuální život, který měl mizivou cenu.
Pod termín vyšetřování StB spadá celá škála nezákonností, které probíhaly už před zatčením: nejrůznější provokace, odposlechy telefonů i bytů, otevírání pošty, domovní prohlídky, nasazování špiclů, vydírání.
My jsme se ale tentokrát pokoušeli na základě řady rozhovorů postihnout, co se s člověkem dělo, co s ním prováděli, když už byl lapen, když měl na rukou pouta. Zajímaly nás metody, jimiž se Státní bezpečnost snažila donutit zatčené k přiznání, zlomit je, dotlačit k tomu, aby sehráli určenou roli ve vykonstruovaných procesech. Je to téma důležité nejen kvůli poznání československé minulosti, ale i proto, že jen málo mučitelů z 50. let skončilo před soudem a ještě méně jich bylo potrestáno, ačkoli se mnozí dožili roku 1989, ačkoli někteří žili ještě dvacet let poté.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
