Vznětlivý nezávislý muž. Příběh sochaře Michala Blažka
V sobotu 2. srpna 2025 zemřel sochař, restaurátor, publicista a v posledním dvacetiletí také vydavatel letákového časopisu Sochařský zpravodaj Michal Blažek. Bylo mu 69 let, měl za sebou dobrodružný život naplněný mimo jiné spoustou práce a důležitou občanskou/profesní angažovaností. Příběhy 20. století jsou věnovány jeho památce.
Michal Blažek byl přemýšlivý, nezávislý a současně sveřepý, vznětlivý a někdy zuřivý muž. Rozčilovaly ho mnohé zvyklosti soudobého kulturního provozu: Neměl rád módní trendy a ideologie ve výtvarném umění, které tak často rozhodují o úspěchu na úkor kvality. S nechutí sledoval například vývoj české Národní galerie a Akademie výtvarných umění.
Svou nelibost projevoval otevřeně, adresně, sarkasticky, občas asi i nespravedlivě a s těžko snesitelnou razancí. V roce 2009 například média referovala o „rvačce sochařů“, při které fyzicky napadl sochaře Oldřicha Hejtmánka. Nadělal si tím vším dost nepřátel.
Šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná napsala o Michalovi Blažkovi v nekrologu na Bubínku: „V postojích k veřejnému dění mu před rokem 1989 i v následujících dekádách byla cizí ustrašenost, přizpůsobivost, lhostejnost, egocentrismus. Patřil k nemnohým, kteří mají odvahu důsledně se řídit gellnerovskou devízou účasti, jíž se v životě nastavuje srdce dobře mířené ráně. Sám při svém temperamentu a vášnivém zaujetí nejednou i přestřelil, důsledky ale nesl vědomě a hrdě. Tím vším v místním opatrném a sebestředném uměleckém prostředí a společenském provozu patřil k mimořádně cenným výjimkám.“
Chtěl na Západ
Michal Blažek se narodil 19. listopadu 1955 v Praze. Jeho otec, Jaroslav Blažek byl akademický malíř, maminka Hana Blažková-Půlpánová byla tanečnice. Chodil na Gymnázium Jana Nerudy, a když si poprvé podal přihlášku na Akademii výtvarných umění, zjistil, že ho na školu nepřijmou z politických důvodů – kvůli otcovým postojům k sovětské okupaci.
Začal tedy studovat francouzštinu, živil se jako uklízeč a pak pracovník geodézie – a zkoušel se na AVU dostat znovu, ještě dvakrát. Toužil však také uniknout z nesvobodného Československa do „vysněné Ameriky“, říkal, že v 70. letech to byla „skoro posedlost“.
V roce 1976 se domluvil s přáteli, že společně emigrují na Západ. „Chodil jsem tehdy na večerní kurzy kreslení, a právě na těch kurzech jsme se s Michalem Motlem, Evou Michlovou a Kateřinou Krausovou rozhodli, že utečeme za hranice,“ vzpomínal v rozhovoru pro Paměť národa.
Všichni čtyři dělali zkoušky na AVU a hned následující den vyrazili do Polska s padělanými výjezdními doložkami – to byla příloha k pasu, bez níž nebylo možno vycestovat za železnou oponu.
A pak to prasklo...
Jeli do Štětína a pak do Svinoústí, odkud chtěli odplout do Švédska: „Jeden člověk, který pracoval v Čedoku, se dostal k razítku, sám sobě vytvořil výjezdní doložku, jel do Švédska a zase zpátky, a když mu to prošlo bez následků, napadlo ho, že by si z toho mohl udělat kšeft. Otec mi zrovna tenkrát dal k narozeninám prémiové spoření mladých, tedy 30 tisíc korun, což byly ohromné peníze. A já jsem za ty falešné doložky tomu chlapíkovi zaplatil.“
„Jenže nás v Polsku na lodi chytli. Něco se jim nezdálo, volali do Prahy, ale jelikož to bylo v neděli, nikam se nedovolali. Tak nás dali do hotelu a na chodbě nás hlídali. V pondělí ráno, když už se v Praze úřadovalo, všechno prasklo, a z hotelu nás převezli do kriminálu. Nejdřív jsme byli dva dny v nějakých kasárnách, pak nás dali do vazby ve Štětíně.“
Poté se uprchlíci dostali do varšavského vězení a po dvou měsících byli vydáni zpátky do Československa.
Ve vězení... a na AVU
V době, kdy už seděl ve vazbě v Ruzyni, přišlo Michalovi Blažkovi oznámení, že úspěšně složil zkoušky na Akademii, kam směl později šťastnou shodou okolností, a nejspíš i s pomocí otcových přátel, nastoupit.
Čtěte také
Z vazby ho propustili, prodělal několik soudů, nakonec nebyl odsouzen za pokus o ilegální opuštění republiky, ale „jen“ za použití padělané listiny. Dostal dva roky s tříletým podmíněným odkladem. Propuštěni byli i Blažkovi přátelé, všichni prý záhy úspěšně emigrovali do USA.
Studia na Akademii ukončil Michal Blažek v roce 1983. Potýkal se se Státní bezpečností, která se ho pokoušena přimět ke spolupráci. Ještě na AVU se účastnil neoficiálních výstav, klíčové pro něj bylo setkání se sochařem, restaurátorem a výtvarným teoretikem Zdeňkem Palcrem (1927–1996). Blažka ovlivnilo Palcrovo dílo a přístup k dílu – a Palcrovy úvahy o soše a objektu ho přivedly novému pohledu na vlastní práci.
Aktiv mladých
Po škole pracoval Michal Blažek jako restaurátor a mimo jiné patřil k lidem, kteří ve druhé polovině 80. let narušovali poklidné fungování Svazu výtvarných umělců, tedy jedné z „převodových pák“ komunistické politiky.
Byl jednou z hlavních postav tzv. aktivu mladých, který se snažil prorazit prostor i pro jiné výtvarníky než zasloužilé členy svazu. Výsledkem toho úsilí byla mimo jiné pražská galerie U Řečických, kterou Blažek řídil, v níž mohli vystavovat i režimem neposvěcení výtvarníci, a která v listopadu 1989 sloužila dva dny jako centrála Občanského fóra.
V galerii U Řečických sídlilo také Nezávislé tiskové středisko, které vydávalo v době převratu zásadně důležitý list Informační servis. Dělali ho především lidé z okruhu samizdatových časopisů Revolver Revue a Sport a za čas se z Informačního servisu zrodil týdeník Respekt.
Když se pak časopisy, vzešlé z disentu a z převratu přestěhovaly do redakcí v Bolzanově ulici, podílel se Michal Blažek na vydávání časopisu Konzerva.Na hudbu.
Po pádu komunismu byl také spoluzakladatelem výstavní síně v Ženských domovech na Smíchově, v letech 1993–1995 působil jako odborný asistent na Akademii výtvarného umění v Praze a v letech 1995–1997 vedl ateliér restaurování kamene v Institutu restaurování v Litomyšli. Osm let řídil restaurátorské práce na jednom z chrámů v Kambodži.
Kdo by se chtěl blíž a detailněji seznámit s působením Michala Blažka na přelomu 80. a 90. let, toho lze odkázat na obsáhlý rozhovor, který s ním v roce 1999 vedl Viktor Karlík a který je přístupný na Bubínku Revolveru zde.
Více se dozvíte z Příběhů 20. století. Poslední rozloučení s Michalem Blažkem se bude konat v úterý 12. srpna 2025 od 14:00 hodin v kostele sv. Michala v Jirchářích na Praze 1.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
