Starosta musí mít empatii a odvahu jít proti proudu. Energetickou krizi obcím nezávidím, říká bývalý starosta Brýdl

Po roce 1989 bylo město zdevastované a na rozdíl od nedaleké Litomyšle, kterou vedl Brýdlův bratr, bylo třeba zrekonstruovat historické jádro města – přímo na svitavském náměstí bylo hned 16 neobydlených domů, které bylo nutné opravit.

Čtěte také

Úsekové měření jsme neměli v programu, ale třicítky nikdo nedodržuje, říká bývalý starosta Říčan Kořen

„Rekonstrukce byla docela dramatická. Předláždili jsme náměstí a dámy mi posílaly boty s tím, že mají zničené podpatky, obchodníci mi vyhrožovali trestními oznámeními, protože obchody byly těžko dostupné. Tyhle problémy v Litomyšli neměli,“ srovnává.

Už v roce 1994 Svitavy získaly cenu za rekonstrukci historického centra, kterou Brýdlovi předával tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid.

„Museli jsme vytvářet to, co třeba pro Litomyšl bylo samozřejmé, tedy identitu města. Proto pro nás byla důležitá sportovní hala a oboustranné hlediště. Potřebovali jsme, aby lidé křičeli ‚Svitavy do toho‘, protože to vytváří tu identitu,“ popisuje.

Za základní výbavu starosty, která je spíše genetická, bych považoval frustrační toleranci.
Jiří Brýdl

Město se potýkalo i s dalšími problémy, například odpadky se už od dob komunismu vozily do lesa, přestože to bylo protizákonné. Bylo proto nutné vytvořit nový systém likvidace odpadu, ale také rozšiřovat zeleň nebo rozvíjet vodovodní síť, ze které masivně unikala pitná voda.

„Lidé jsou možná zklamaní tím, co se stalo po roce 1989, ale když projíždíte obce a města a vidíte, co všechno se udělalo za 30 let, což není žádná velká historická doba, tak samosprávy nezklamaly,“ dodává.

Problém, který starosta nevyřeší

„Za základní výbavu starosty, která je spíše genetická, bych považoval frustrační toleranci,“ říká Brýdl, který Svitavy vedl 14 let. V současné situaci se totiž starostové musejí potýkat i s problémy, jejichž řešení není v jejich rukou, zejména pak vysoké ceny energií. Ty pro Svitavy, které nemají fixaci, znamenají dodatečné výdaje ve výši 100 milionů korun.

Drobné úspory ve formě snížení teploty vytápění nebo omezení svícení podle něj nic neřeší. Města a obce prý sice mají zdánlivě velký finanční polštář v objemu zhruba 20 miliard korun, jde ovšem o peníze na investice, které se místo toho utratí za energie.

Nezávidím obcím, kde se teď před volbami slibuje mnohé.
Jiří Brýdl

Město už prý navíc některá úsporná opatření v minulých letech provedlo, modernizovalo se například osvětlení nebo kotelny.

„Problém je, že se přešlo na plyn, a to i na malých obcích. Jako senátor jsem pro ně pomáhal shánět dotace. A teď tam jsou rodinné domy, ve kterých žijí staří lidé zcela závislí na plynu, protože to byla státní priorita. A to se obrátilo, pro starosty to teď znamená zásadní problém,“ konstatuje Brýdl.

Čtěte také

Politici slibují nesplnitelné. Nemají tu být pro všechny, zdůrazňuje bývalý starosta Tábora Fišer

Města by podle něj měla otevřít krizové kanceláře, na které by se lidé mohli obrátit. Dále je prý třeba zřídit překlenovací fond a bezúročné půjčky, což pomůže překonat mezidobí, než se krize zohlední v systému sociálních služeb.

„Nezávidím obcím, kde se teď před volbami slibuje mnohé, přijde nový starosta, který neví, o co jde, a teď se to na něj bude valit. A vezměte si, že je to člověk s empatií, což je pro starostu důležitá vlastnost, a bude tam mít lidi v dramatické situaci. Bude se to muset přehodnotit,“ uzavírá bývalý politik.

Jak mohou obce zajistit dostupné bydlení? A čím se liší volební kampaně dříve a dnes? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.