Stárnutí a vymírání

9. leden 2004

Poté, co včera novináři vyslechli dlouhodobou prognózu vývoje české populace, okamžitě měli jasno, že hlavní událostí dne je stav české společnosti v roce 2050. Bude nás o osm set tisíc duší méně než dnes, a to ještě za optimistického předpokladu, že naši zemi laskavě zvolí za svůj domov půldruhého miliónu přistěhovalců, my že nebudeme Česko opouštět a že se nestaneme obětí nějaké pandemie.

Pokles porodnosti pak způsobí, že česká populace dramaticky zestárne. O číslech statistiků není třeba pochybovat, podobný trend se předpokládá i v ostatních vyspělých zemích Evropy. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se v českých rodinách mohlo stát módou vychovávat tři děti. Spíše je pravděpodobné, že dnešní mladí dají před rodinou častěji přednost kariéře a převládajícím stylem že bude snaha užívat si života a příliš se nevázat.

Jak se stárnutí populace podepíše na různých oblastech života? Ze škol a jeslí postupně vzniknou domovy důchodců, společnost seniorů bude naslouchat starým šlágrům, modelky budou předvádět méně extravagantní modely, nemocnice a lázně budou praskat ve švech. Tak alespoň budoucnost líčí experti. Je zde ovšem jeden paradox. Dětí ubývá úměrně tomu, jak společnost bohatne, jenomže v důsledku poklesu porodnosti společnost posléze zchudne. Možná již ve druhé polovině tohoto století klesne životní úroveň v přestárlé Evropě natolik, že to přivodí populační boom.

Statistici do svých předpovědí nemohou dost dobře promítnout krizi hodnot, kterou přinese globalizace, a dnes neumíme předpovědět, jak se naši vnuci budou vyrovnávat s důsledky našeho dnešního počínání. Dost možná si řeknou, že než se starat o staré, kteří se v životě starali jenom o sebe, je daleko příjemnější vychovávat děti.

autor: iho
Spustit audio