Staré hodnoty v novém kabátě

Je zajímavé, že se v Německu nevede debata o základních hodnotách, o svobodě, solidaritě a spravedlnosti. Přitom nás spojují i s druhou velkou stranou. Ale - je jasné, že tyto základní hodnoty vůči sobě navzájem stojí v jistém silovém poli. A proto chápání těchto hodnot mezi našimi oběma velkými stranami není s jistotou stejné, říká ve svém vstupní projevu na konferenci Angela Merkelová.

Není to tak docela pravda. O základních programových hodnotách odstartovala debatu i sociální demokracie. Alespoň tak je možné rozumět článku Hodnoty a činy, který předseda německých socialistů Mathias Platzeck napsal pro sobotní vydání deníku Tagespiegel. Na počátku sebeuvědomění se nacházejí jeho vlastní hodnoty. Svoboda, spravedlnost a solidarita si jsou pro sociální demokraty rovnocenné. /./ Musíme ale o nich vést diskusi, co jimi rozumíme, píše Platzeck.

Českému uchu možná obě vyjádření mohou znít podivně. Může si klást otázku, liší se vůbec od sebe obě velké německé strany, sociální a křesťanští demokraté? Vždyť vyznávají tytéž hodnoty a mluví o nich bezmála stejným jazykem? České ucho, které se přinejmenším vstupem do NATO a do Evropské unie stává součástí Západu, by si pomalu mělo zvykat na to, že tyto hodnoty do základů svých politických programů vkládají všechny evropské demokratické strany. Dělítko mezi demokratickými a nedemokratickými stranami se nevede, jak se často děje u nás, zda ta či ona strana získala mandát v demokratických volbách, ale v cílech jejího politického usilování. Demokratické strany vždy na konci svého snažení vidí společnost složenou ze svobodných občanů.

Rozdíly jsou samozřejmě v cestě a způsobu, jak cíle dosáhnout. Jestliže pro Angelu Merkelovou základní politické hodnoty - svoboda, spravedlnost a solidarita - se pohybují v silovém poli, znamená to, že mezi nimi vládne určité napětí. Míra toho napětí se odvozuje od konkrétní politiky konkrétní demokratické strany. Ostatně Mathias Platzeck tezi Merkelové potvrzuje. Když píše ve zmíněném článku o svobodě, pokračuje takto: O svobodě mluví mnozí. Pro hospodářské liberály svoboda představuje sotva víc, než právo silnějšího. Osvícení konzervativci sice ví, že svoboda bez odpovědnosti za sebe samého a za jiné nefunguje. Ale i oni se vyhýbají odpovědi na otázku, jaké musí být vytvořeny předpoklady, aby se naplnila svoboda pro všechny lidi. Jen ten, který vládně možnostmi a schopnostmi, může být skutečně svobodným. Zde vstupují do hry spravedlnost a solidarita jako rovnocenné hodnoty. To nás odlišuje jak od konzervativců, tak i od liberálů.

Jinými slovy: podle sociálních demokratů je nezbytné vytvořit ve společnosti takové podmínky sociální rovnováhy, aby byli lidé ochotni volit svobodnou existenci. Tedy, jak říká jiný německý sociální demokrat Franz Müntefering, měli schopnost ke svobodě. O tom nakonec nepochybují ani křesťanští demokraté. Spor se nevede o podstatu, ale jen o míru.

Přes všechny odlišnosti v pojetí, snaha o nové vymezení základních politických hodnot na německé politické scéně je motivována výzvami dnešní doby. Do určité míry jejich ukotvení a vymezení se mění. Žádná z velkých německých stran uvedenou skutečnost nezpochybňuje.

Žádná z nich také není ochotna ustoupit od konceptu sociálně tržního hospodářství. O něj se totiž opírá úspěch německé demokracie. Díky němu mají Němci onu potřebnou schopnost ke svobodě. Obě ale vědí, že ve změněných podmínkách globalizace tento koncept musí být modifikován. .vymezení, v rámci kterého Ludwig Erhardt přemýšlel a přemýšlet musel, říká Angela Merkelová, bylo zcela jiné, než to, v rámci kterého musíme dnes přemýšlet my.

A Mathias Platzeck dodává a ptá se: Jsme připraveni, abychom v mezinárodní soutěži byli více orientováni na kvalitu, než na různé formy dumpingu? Těžká odpověď. Možná ji ale obsahuje předpoklad Angely Merkelové .v diskusi nad základy našeho programu budeme muset přinést důkaz, že máme přesvědčující koncept i v rámci globalizace, že sociálně tržní hospodářství v jiném institucionálním rámci, v globalizovaném rámci má šanci .

V každém případě se zdá, že rozhodující část německé politické scény je na prahu kritické sebereflexe, ne nepodobné té, která probíhala ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech. Tehdy se kladly základy dnešní německé demokracie. To, co se ještě před několika desítkami let jevilo jako pilíř demokracie, dnes ale hrozí být jejím rizikem. A proto ta diskuse. Proto ta potřeba nových pohledů na staré hodnoty.