Stanislav Škoda: Pylová sezóna

Domu knihy je přeci jen škoda. Patří sice do kategorie megastore, přesto si ale jaksi zachoval lidský rozměr. Vždycky tam vystavovali na předních místech knihy, které se umístily v literárních soutěžích bez ohledu na to, jestli se zrovna jedná o ty nejlépe prodejné. Je tam kavárna, příjemné světlo a na fotelu si může návštěvník listovat ve vybraných titulech, aniž by byl kýmkoliv rušen. Na druhou stranu si nelze při této litanii nevzpomenout, že mě před pár lety první český knižní obchoďák pěkně iritoval, čili hurá do nějakého malého a opravdu útulného knihkupectví.

Mnohem větší katastrofou je krácení už takhle zoufale nízkých dotací pro literární časopisy - o jednu polovinu. Zatím všechny vycházejí, ale dlouho to trvat nemůže. Přitom částka, kterou vláda na časopisech ušetří se rovná, jak už někdo vypočetl, přibližně deseti centimetrům nové dálnice. Samozřejmě to takhle přepočítávat nelze. Dokonce si osobně myslím, že krize je v případě literárních časopisů jen záminkou, a ta že je stejně průhledná jako Paroubkův kšeft se šrotovným, kterým si kupuje za cizí peníze voličské hlasy. Nový člověk, který povstane z krize jako fénix z popela, potřebuje nové auto, a ať už se s ním spokojeně prohání kdekoliv. Velmi silně mi to připomíná to, co jsem viděl vloni v létě v ukrajinském Užhorodu. Staré krásné domy z dob Rakouska - Uherska jsou rozflákané, lidé se mezi nimi apaticky plouží, ale přesto se celkem nerušeně v prostředí totálního zmaru prohání po Užhorodu až podezřele velké množství nejnovějších japonských a evropských aut. To samozřejmě nesouvisí se šrotovným, ale s mentalitou. Jiří Paroubek podobně jako východní mafiáni a západní politici sází na naleštěná fára, a podobně jako oni je chce rozdávat z cizího. Když samozřejmě pomineme jeho fintu s DPH, aneb nula od nuly pojde. Nakonec ale i ta se podobá v institucionální rovině obchodu, kdy ostří hoši nabídnou užhorodskému pekařovi, že budou za mírný obolus jeho krámek chránit, jenže už jaksi neřeknou, že sami před sebou.

Likvidace literárních časopisů, jedno zrušené knihkupectví a idylická představa Užhorodu takového, jak vypadal za Rakouska - Uherska, to jsou chmury, které mě pronásledují v tichu Kotěrova domu na Vinohradech, kde sídlí naše redakce. Samozřejmě čtu noviny. Jsou věci mnohem horší, jenom stačí vzít zprávy za minulý týden. V Moldávii vyhráli volby opět komunisté a hned začali celému světu a hlavně vlastním občanům ukazovat, zač je toho loket.

Také se díky videonahrávce provalilo, že policisté v Košicích mučili, nejspíš za účelem uspokojení vlastních perverzních sexuálních choutek, malé romské kluky. Při tom vydávali rasistický pokřik.

V Tibetu zase odsoudili čínští komunisté k trestu smrti dva účastníky loňských demonstrací. Další dva lidé dostali ve Lhase trest smrti s podmíněným odkladem a jeden Tibeťan doživotí.

Když je člověk alergik, těžko se této civilizační choroby úplně zbaví. Za příznivých podmínek může být alergikem celý život, aniž by o tom věděl, a za špatné konstelace mnoha faktorů na ni může dojet. S komunismem, nacionalismem, rasismem etc, taktéž civilizačními chorobami svého druhu, je to podobné. Můžou se projevit jemným kýcháním i smrtelným astmatickým záchvatem.

Autor je novinář a redaktor nakladatelství Paseka