Srpnové invazi jsme se mohli bránit jen za cenu ohromných ztrát na lidských životech, říká historik

21. srpen 2018

Jsme prý národ, který neválčí, máme armádu, která nebojuje. Tato kritická slova vystihují československé postoje a chování československých branných sil ve větší části 20. století. Nebránili jsme se proti Němcům v roce 1938, ani při vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Proč jsme se nepostavili proti nepřátelům?

„V roce 1969 jsem se měli bránit a bránili jsme se. I když zbraně byly většinou uloženy ve skladech, které patřily Sovětům, nelze říci, že jsme se nebránili,“ uvedl v pořadu Pro a proti ředitel obecně prospěšné společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa.

Podle něj jsme se bránili hlavně silou ducha. „Vzhledem k desítkám zabitých, zastřelených, stovkám zraněných a k tomu, co se dělo před Československým rozhlasem, prostě není možné, že jsme se nebránili. Bránili jsme se pasivním odporem bez podpory naší armády.“

„Československý ministr obrany byl manipulován a hlídán na každém kroku, rozhodně byl ve velmi složité situaci. Byl také dezinformován: sovětská strana mu sdělila, že s invazí souhlasí předsednictvo komunistické strany. Ale když se v noci na 21. srpna dozvěděl, že vedení KSČ s invazí nesouhlasí a považuje ji za okupaci, tak už bylo pozdě.“

Československá armáda, která měla povinnost z ústavy tuto zemi bránit, fatálně selhala v podobě svého ministra Martina Dzúra. Ten věděl, že se vojska stahují, už několik týdnů... ale 20. srpna měl telefonát s Brežněvem a svým sovětským protějškem, kdy jim pod nátlakem slíbil, že proti sovětským vojákům nepadne jediný výstřel.
Mikuláš Kroupa

Naděje stát si za svobodou a čelit agresi v českém národě prý vždy byla, je a bude. „Souhlasím, že v noci z 20. na 21. srpna nebylo možno z vojenského hlediska už nic udělat... Sověti měli přesné informace, měli tu své kolaboranty a obrovské množství vojenské techniky.“

Českoslovenští komunisté také zásadně podcenili, že je možné počítat velice vážně s takovou variantou útoku, dodal ředitel.

„Neměli bychom zapomenout na citát Winstona Churchilla: Národy, které padnou v boji, znovu povstanou, národy které kapitulují, zmizí... Pokud chceme být samostatným, sebevědomým národem, musíme být připraveni a ochotni bránit tuto zemi,“ vyzval Mikuláš Kroupa.

Naděje v boji jsme neměli v podstatě žádné

Historik z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Daniel Povolný, také autor knihy Operace Dunaj, je přesvědčen, že v roce 1968 jsme se mohli bránit, ale následkem by byly jak masivní majetkové škody, tak obrovské ztráty na lidských životech.

„Naděje v boji jsme neměli v podstatě žádné. Naše armáda byla postavena tak, že tvořila součást armád Varšavské smlouvy a byla rozmístěna podél západních hranic, takže prostor, odkud přicházela invazní vojska, nebyl pokryt významnými posádkami.“

Tento názor naprosto nesdílím. Armáda uposlechla nejen rozkazů generála Dzúra, ale uposlechla i prohlášení předsednictva KSČ, kde je jednoznačně řečeno, že se nebudeme bránit se zbraní v ruce. I přes prohlášení a rozkaz ministra obrany vydaný ještě 20. srpna byla česká pomoc invazním vojskům skoro ve všech případech odmítána... Naši vojáci ty sovětské nezdravili, odmítali jim dát byť i jen vodu.
Daniel Povolný

Československá armáda ale prý byla v odporu vůči invazi aktivní. „Vojáci vytiskli spoustu letáků, dávali k dispozici radiostanice pro legální orgány na regionální úrovni. V několika případech došlo i k vyvezení zbraní mimo objekt kasáren. Některé jednotky i tajně opustily kasárna a vyčkávaly na rozkaz k osvobození Alexandra Dubčeka.“

Národní armáda sice přísahala věrnost lidu Československé republiky, ale také přísahala na to, že bude bojovat společně s armádami Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou. „Je to tedy dilema, které drtivá většina vojáků vyřešila ve prospěch své vlasti a nijak zásadně Sovětům nepomáhala.“

„Případná pomoc Západu by byla značně omezená a nesla by se především v ústní podobě... Sověti byli naprosto připraveni i na 3. světovou válku, na rozdíl od Západu, který sledoval vojenské přípravy, ale neznal podrobnosti a datum invaze. Noc z 20. na 21. srpna Západ velmi nepříjemně překvapila,“ shrnul Daniel Povolný.

autoři: Petr Dudek , oci
Spustit audio

Související