Srpen 1968, Gruzie a česká diplomacie
Ano, když dnes Gruzínci srovnávají situaci ve své zemi, válcované ruskými tanky, se srpnovou invazí do Československa před čtyřiceti lety, vědí, co říkají. Hlavně ti mezi nimi, kterým je 60 a víc. Není totiž vyloučeno, že k nám v osmašedesátém v těch sovětských tancích přijeli osobně.
Promiňte ten sarkasmus, ale když už se chceme odvolávat na historické paralely, pak prosím buďme přesní: před čtyřiceti lety byla Gruzie poslušnou sovětskou republikou a její obyvatelé byli vesměs hrdí na svého slavného rodáka Stalina, ačkoliv se už dávno vědělo o milionech obětí za jeho hrůzovlády. A je vysoce pravděpodobné, že po komunistickém režimu s jeho údajnými materiálními jistotami tam obdobně jako ve většině jiných postsovětských republik smutní mnozí lidé dodnes.
Zrovna tak je bohužel zřejmé, že naděje na lepší život, na svobodu a demokracii po rozpadu Sovětského svazu, vzaly za své v letech koruptní Ševardnandzeho vlády a berou za své i poté, co se po "revoluci růží" dostal v Gruzii k moci současný populista Sákašvili. Také jemu opozice vyčítá korupci, represivní metody a falšování voleb. A lidé zjišťují, že se jim přes veškeré sliby nevede líp: 30-50 procent jich žije pod hranicí chudoby.
Tiskové oddělené ministerstva zahraničí dnes uvedlo, že ČR podporuje v současném konfliktu na Kavkaze Gruzii, a že je smutnou shodou okolností, že k bojům v Gruzii dochází právě v době, kdy si připomeneme 21. srpen 1968.
Faktem je, že Československo bylo v roce 1968 pohřbeno za železnou oponou a západ s převálcováním jeho reforem z pražského jara jistě soucítil, ale přímo zasáhnout nechtěl, protože by riskoval konflikt mezi Washingtonem a Moskvou. Obdobné riziko existuje i dnes a stejná je i chuť nechat se zatáhnout do sporu, který by snadno přerostl v celosvětový požár. Tím ale paralely končí.
Zatímco invaze vojsk Varšavského paktu před čtyřiceti lety byla z hlediska mezinárodního práva jasně ilegální, dalo OSN Rusku mandát na to, aby umístilo v oblasti své "mírové jednotky". Udělalo evidentně kozla zahradníkem. Ruské jednotky čekaly u hranic s Jižní Osetií a Abcházií na první příležitost. A tu jim Sákašvili, který neváhal obětovat životy civilistů nečekaným ozbrojeným vpádem do jižní Osetie, minulý týden poskytl. Proč? Zřejmě proto, že mu cíl jeho politiky, totiž vstup do NATO v roce 2010, hrozí uniknout: přes veškeré snahy o modernizaci gruzínské armády a o harmonizaci politiky mezi Tbilisi a Washingtonem nevyzvala severoatlantická aliance v dubnu Gruzii k oficiální přípravě na členství. A mandát jeho příznivce Georgie Bushe co nevidět vyprší.
Krokem správným směrem by teď bylo nahradit ruské koloniální "mírotvůrce" co nejrychleji modrými přilbami z řad mezinárodního společenství. To ale nepůjde, protože je OSN neschopno jakýchkoli dalších rozhodnutí kvůli vetu Ruska. Na řadě jsou tedy evropské orgány, které by měly dohodnout se všemi stranami konfliktu příměří a dát dohromady mírové jednotky. Francouzský ministr zahraničí se o to už snaží a česká diplomacie mu v tom měla vzhledem k příštímu předsednictví ČR v EU velmi aktivně pomáhat.
A ještě dovětek: Mezinárodní olympijský výbor prokazuje vskutku "šťastnou ruku". Zimní olympiádu v roce 2014 bude pořádat Rusko. V černomořském Soči. Jen trochu východněji leží gruzínský přístav Poti, bombardovaný ruskými letadly.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.