Srbský válečný zločinec odsouzen v Bosně

Naštěstí ale i po tak dlouhé válce některé osoby trest neminul. Jedním z posledních případů je bosenský Srb Radovan Stankovič, kterého oddělení pro válečné zločiny soudu v Sarajevu odsoudilo na 16 let vězení.

Východobosenské etnicky smíšené město Foča v srpnu roku 1992. Po krátké době převzaly kontrolu nad ním Srbové. Byl mezi nimi tehdy třiadvacetiletý Radovan Stankovič. Právě on byl odpovědný za zřízení věznice pro muslimské ženy v takzvaném Karamanově domě. Minimálně 9 muslimských žen tam bylo systematicky mučeno, znásilňováno a nuceno pro bosensko srbské vojáky prát uniformy a vykonávat další nucené práce. Dvě z dívek, vězněných v Karamanově domě ještě nebyly plnoleté. Osud jedné z nich je stále neznámý. A koneckonců ženy musely poskytovat vojákům sexuální služby. I proto se Karamanově domě mezi vojáky říkalo veřejný dům.

Tehdy, v roce 1992 byli příslušníci nejsilnější armády bosenské války přesvědčeni o své budoucí beztrestnosti. I Radovan Stankovič. Mezinárodní jednotky, které po uzavření Daytonských dohod v roce 1995 převzaly vojenskou kontrolu v Bosně a Hercegovině, Stankoviče v červenci roku 2002 zatkly v jižní Bosně a předaly zmíněného Mezinárodnímu soudu pro zločiny v bývalé Jugoslávii v Haagu. V září roku 2005 postoupil haagský tribunál případ Stankoviče bosenským soudům v rámci nového trendu, aby osoby páchající v minulosti válečné zločiny, byli potrestány v zemích, kde se jich dopouštěly.

Stankovič je prvním případem, kdy verdikt vynesl bosenský soud. Sám odsouzený se slyšení, kde byl vynesen jeho rozsudek neúčastnil. Jednak na své vlastní přání, ale hlavně pro opakované urážky sarajevského soudu.

Přelíčení probíhalo bez účasti veřejnosti, kvůli ochraně svědkyň, kterým byly během výpovědí z bezpečnostních důvodů dokonce měněny hlasy. "Je asi lepší být válečným zločincem, než obětí," prohlásila po vynesení 16 let trvajícího vězení trestu Baškira Hasesičová, předsedkyně Sdružení mučených a znásilňovaných žen. Dodala, že postižené očekávaly trest smrti, nebo alespoň třicet let vězení. Do trestu se Stankovičovi počítají už 4 roky, které si v různých věznicích už odpykal. Na svobodu by se tedy měl teoreticky dostat za 12 let.

Ano, zločiny, páchané během jugoslávských válek by měly být souzeny tam, kde byly spáchány. Podobné soudy jako v Bosně už byly zřízeny v Srbsku i Chorvatsku. Právě teď záhřebský parlament projednává případ Branimira Glavaše, za dob prezidenta Tudžmana považovaného za nezpochybnitelného válečného hrdinu. Chorvatská justice má nyní posuzovat jeho aktivity proti civilistům srbského původu. Glavaš je nyní uvězněn a chorvatský parlament jedná o tom, zda má svého poslance zbavit imunity, aby jeho činnost mohla být projednávána chorvatskou justicí.

Některé případy budou i nadále posuzovány v Haagu. Patří mezi ně i causa Vojislav Šešlj. Někdejší profesor sarajevské univerzity a pozdější šéf ultranacionalistické Srbské radikální strany se v posledních měsících začal chovat jako nedávno zesnulý srbský vůdce Slobodan Miloševič.. Odmítl cizí obhajobu a prohlásil, že své zájmy hodlá bránit sám. Na protest proti tomu, že mu byl přidělen obhájce a že ho zatím nemohli navštívit členové jeho rodiny začal před několika dny držet protestní hladovku. Nyní je pod stálou kontrolou lékařů.

Spravedlnost někdy jedná pomalu, ale v řadě případů se nakonec viníci nevyhnou potrestání. Doufejme, že se s přibývajícím časem, který plyne od konce války podaří národům, které se jí účastnily pochopit, že zločin, byť spáchaný v době nepřátelství v obraně takzvaných národních zájmů si zaslouží potrestání. Haagský soud by měl svou činnost ukončit v roce 2010 a většina případů by skutečně měla být postupně předávána národním soudům. Doufejme, že ty budou schopny posuzovat dění za války objektivně, bez emocí. Aby i tentokrát platilo rčení, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .