Srbsko má novou vládu

Výsledkem je kabinet velmi lidnatý, bude mít 24 členů a hned čtyři místopředsedy vlády, přičemž křeslo prvního místopředsedy vlády je vyčleněno pro zástupce socialistů.

Pro Socialistickou stranu, tedy organizaci spjatou s Miloševičovou érou, to je velký comeback. Představitelé Cvetkovičovy Demokratické strany volbu kontroverzního politického partnera obhajují tím, že socialisté už dnes představují jinou sílu než před nějakými pěti a více lety. Vzhledem k tomu, že v opozici zůstala například ultranacionalistická Srbská radikální strana, vybral si Cvetkovič menší ze dvou zel. Pro vládu ovšem nehlasovala ani část liberální opozice, podle které je vládní program příliš neurčitý a prezident Tadič, který stejně jako premiér z Demokratické strany, údajně udělal socialistům příliš mnoho ústupků.

Jinak ale má nová vláda velké a celkem jasně definované plány. Všichni liberálně a demokraticky orientovaní Srbové - kterých je asi o dost více, než si lidé v Evropské unii myslí - si mohou oddechnout. Hlavní prioritou kabinetu bude rychlé přibližování k Evropské unii. Důraz chce klást i na urychlení rozvoje domácí ekonomiky a na boj se zločinem a korupcí. Citlivou otázkou zůstává postoj ke Kosovu, které v únoru vyhlásilo samostatnost, a většina evropských zemí už jeho suverenitu uznala. Připomeňme, že poslední vláda, pocházející ze čtyřměsíčních jednání v roce 2007, se rozpadla právě poté, co se Kosovo odtrhlo od Srbska. Nyní Cvetkovič prohlásil, že nový kabinet nikdy neuzná nezávislost Kosova a ve spolupráci s ostatními vládními orgány podnikne všechny legislativní a diplomatické kroky, aby zachovala Kosovo jako integrální součást Srbské republiky. Chce také vytvořit fond na podporu Srbů, kteří se rozhodnou v Kosovu zůstat. Toto prohlášení ale nacionalistická opozice zpochybňuje. Ultranacionalista Tomislav Nikolič ze Srbské radikální strany obvinil vládu, že plánuje vzdát se Kosova výměnou za členství v EU.

Právě budoucí vztah k Evropské unii je jedním z úhelných kamenů nové vládní politiky. Cvetkovič včera v parlamentu prohlásil, že chce bez prodlení předložit parlamentu ke schválení Stabilizační a asociační dohodu s EU, která je předstupněm budoucího členství. Připomeňme, že tento dokument předchozí vláda Vojislava Koštunici odmítla. Současný premiér Mirko Cvetkovič vyjádřil zároveň naději, že Srbsko získá status kandidáta členství v EU ještě koncem letošního roku nebo nejpozději v roce 2009. Srbsko by tak mělo být ke vstupu do Unie připraveno na konci mandátu nové vlády, pokud jí ovšem bude dopřána tak dlouhá životnost. Jejím trumfem by měl být rychlý hospodářský rozvoj.

Premiér Cvetkovič pro letošní rok slibuje sedmiprocentní růst a růžově vidí i další léta. Do roku 2012 chce snížit inflaci ze současných 12-ti na pouhá 4 procenta a plánuje vytvořit na 200 tisíc nových pracovních míst. Nástrojem k tomu má být mimo jiné velmi liberální hospodářská politika, spočívající v masové privatizaci státního majetku, zejména bank a pojišťoven. Jak ovšem víme i zde ve střední Evropě, tato opatření mohou být z dlouhodobého hlediska účinná, ale z krátkodobého hlediska skoro vždy bolí.

Ke klíčovým podmínkám úspěchu bude patřit vstřícnost ze strany Evropské unie, protože především na její trhy může směřovat srbský export. Část Unie ale vyjadřuje nespokojenost s dosavadní spoluprací Srbska s mezinárodním tribunálem v Haagu, kam by měli směřovat váleční zločinci z dob balkánských válek 90. let. Vláda Mirko Cvetkoviče ve svém prohlášení uvedla, že bude pokračovat - cituji - "v přísném dodržování mezinárodního práva a neodkladného dodržování mezinárodních závazků" - konec citátu, ale zároveň Cvetkovič, údajně na přání post-Miloševovských socialistů, vyzval tribunál k tomu, aby pohlížel na všechny zločiny stejným způsobem. To znamená, že podle srbského stanoviska se haagský soud snaží svalit příliš velkou část viny za válečné zločiny na Srby. Jisté ovšem je, že pokud alespoň někteří klíčoví zločinci z 90. let v Haagu nestanou, bude pro unijní příznivce srbského členství v EU, mezi které pravděpodobně bude patřit i Česká republika, obtížné přesvědčit skeptiky, kterých je také dost. Podobně hořké sousto ale bude pro Srby i podmínka uznání samostatného Kosova ze strany Bělehradu, což je zatím v srbské politice naprosté tabu.

Věci, názory a emoce se ovšem mění, a to někdy překvapivě rychle. K nejzajímavějším bodům politiky nové vlády patří zmínka o budování nové profesionální armády, která by se účastnila programu Partnerství pro mír Severoatlantické aliance. Připomeňme, že ještě neuplynulo asi deset od chvíle, kdy NATO bombardovalo Bělehrad, a že v srbském hlavním městě je ještě stále možné vidět trosky zasažených budov. Nyní, v roce 2008, navzdory všem překážkám a historickým odbočkám, se Srbsko vydalo směrem do Evropy. Tam ostatně patří přinejmenším stejně jako ty balkánské země, které už členy EU a případně i NATO jsou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .