Spuštění nových dukovanských bloků se plánuje na rok 2036, nastiňuje ředitel elektráren Závodský

Očekávaná cena zakázky byla před dvěma lety stanovena na 6 miliard eur a v takovém případě by návratnost investice byla řádově 25 let. Od roku 2020 ovšem ceny stavebních materiálů a práce vzrostly.

Příklady staveb jiných projektů ukazují, že se elektrárna ve finále vždy zaplatí.
Petr Závodský

Spuštění nových dukovanských bloků se plánuje na rok 2036. ČEZ se přitom chce poučit z chyb při stavbě jiných reaktorů. Například finského Olkiluoto 3 spuštěného v březnu s 12letým zpožděním. I ten se prý ale i přes výrazné prodražení nakonec vyplatí.

„Uvidíme, jaká bude finální nabídková cena, ale měli bychom se dostat na někde kolem 60 eur za MWh. Když to porovnáme s tím, co se dnes odehrává na trhu, tak by to byla úžasná cena. Na příští rok se obchoduje okolo 250 eur za MWh,“ dodává Závodský.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Stavět nový reaktor v Dukovanech je plýtvání

Závodský uvádí vlastní zkušenost z výstavby Temelína, kdy se argumentovalo tím, že elektřina z něj bude velmi drahá, blok se nikdy nezaplatí a nebude ani potřeba.

„Dnes jsme rádi, aspoň většina z nás, že Temelín máme a vyrábí bezemisní elektřinu. Je to nějakých 20 procent naší spotřeby. Argumenty jsou dnes opět podobné, ale příklady jiných projektů ukazují, že elektrárna se ve finále zaplatí,“ zdůrazňuje.

Modulární budoucnost?

O návratu k jádru se začíná diskutovat i v dalších evropských zemích, vedle komplikovaného povolovacího procesu tak může výstavbu zdržet i nedostatek kapacit na straně dodavatelů nebo stavebních dělníků. Česko prý ale má před dalšími zeměmi náskok, pokud jde o přípravu projektu.

Čtěte také

Dostavba Dukovan bez Rusů má háček. Dodávají palivo, upozorňuje reportérka ČRo

Znovu se také otevírá diskuze o tom, co dělat s vyhořelým jaderným palivem, které je nyní uloženo v meziskladech přímo v elektrárnách.

„Je to docela dobré místo, protože vidíte, kolik toho použitého paliva za desítky let provozu je. Nejsou to nějaké haly, ten objem je poměrně malý. Nicméně je třeba připravit trvalé úložiště. I s ohledem na takzvanou taxonomii Evropské komise, aby jádro bylo udržitelné, bychom to úložiště měli mít do roku 2050,“ připouští.

Závodský zároveň věří, že díky novým technologiím bude možné použité jaderné palivo znovu využít a ne ho na stovky tisíc let ukládat pod zem.

Petr Závodský, generální ředitel dceřiné firmy ČEZ, Elektrárna Dukovany II.|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

V budoucnu by se také kromě velkých jaderných elektráren mohly budovat i menší, takzvané modulární. Do roku 2035 by mohl v Temelíně vyrůst pilotní projekt, přičemž by tímto způsobem bylo možné nahradit menší uhelné elektrárny o výkonu okolo 200 až 250 MW. A dokonce by mohly vyrůst i přímo ve starých elektrárnách.

„Zbourali bychom kotelnu a v areálu postavili malý modulární reaktor. Samozřejmě je to vize, jsme na začátku, ale dávalo by to smysl. Většina uhelných elektráren má napojení na centrální zásobování teplem, je tam přivedená voda na chlazení. Byla by to přirozená náhrada,“ uzavírá.

Jak velkou část elektrické energie budeme vyrábět z jádra? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.