Spor o daně

Včerejší pozdvižení v parlamentu ovšem kuriózně nastalo poté, co opoziční pravice znemožnila vládnoucí levici zařadit do programu schůze návrh daně snížit. Sociální demokraté neopomněli upozornit, že ODS brání něčemu, co má přitom ve svém volebním programu. Tato výtka ovšem není zcela korektní. Zatímco levice chystá snížení daní pouze pro čtyři milióny občanů, kteří jsou na tom ekonomicky hůř, pravice by ráda spravedlivě snížila daně všem, tedy i lidem, kteří jsou na tom ekonomicky relativně dobře, anebo dokonce výtečně. Oběma stranám jde ve sporu, jak snížit daně, o princip, především ale o voliče. Pravice hájí zájmy občanů úspěšnějších, levice usiluje o přízeň těch potřebnějších.

Jsou-li některé ostré výměny názorů mezi politiky nedůstojné jejich mandátu, křik kolem daní je zcela v pořádku. Jde o naše peníze a před volbami je dobré vědět, jak která strana míní s naší daňovou zátěží naložit. Volič, který má za to, že ho progresivní zdanění trestá za jeho úspěch, bude logicky stoupencem rovné daně, kterou navrhuje ODS, neboť na ní vydělá. Naopak lidé, kteří mají pochybnosti o smyslu daňových úlev pro bohaté, budou spíše slyšet na strategii levice, která rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými kvalifikuje jako společenský jev veskrze negativní. Pokud politici téma daní prezentují vášnivě a volí atraktivní formu drsných osobních invektiv, vůbec to není na škodu. Snižování daní je hezké téma - klidně snese i rvačku.