Spolupráci máme v povaze
Schopnost vzájemně spojit úplně cizí lidi a vytvořit kooperující jednotku je nám zřejmě hluboce vlastní. Dokazuje to výzkum válečných akcí afrických nomádů.
Věci z Kalifornské univerzity v Los Angeles vyzpovídali 118 mužů z kmene Turkana. Tato etnická skupina z východní Afriky žije v malých komunitách, které následují svá stáda na pastviny s čerstvou trávou. Občas Turkanové dostanou zálusk na dobytek jiných kmenů a vytvoří kooperující skupinu nájezdníků o počtu několika stovek mužů, z nichž mnozí se nikdy dříve neviděli. Takový jev se považuje za relativně moderní a předpokládá se, že vyžaduje centrální politickou autoritu. Turkanové ji nemají a zřejmě se bez ní při nájezdech docela dobře obejdou.
Z rozhovorů vyplynulo, že nájezdy jsou riskantní a každý muž má více než jednoprocentní šanci, že bude zabit. Ve 43 % nájezdů proto došlo k dezerci nejméně jednoho muže a ve 45 % se někdo zachoval zbaběle. Takové chování však komunita odsoudila a provinilci byli potrestáni zbitím. Autoři studie se domnívají, právě takové spontánní trestání kdysi pomáhalo rozvíjení spolupráce mezi malými společnostmi našich předků.
Zdroj: PNAS
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
