Spolupráce nebo pátá kolona?

Na veřejnost se totiž dostaly případy, jež se svým dosahem řadí do kategorie "alarmující". Nejnovější pochází z Británie a týká se vyšetřování (časem i místem) zdánlivě vzdáleného teroristického činu. Došlo k němu před rokem v Izraeli a spáchali ho dva útočníci s britskými pasy.

Kontextem byla změna taktiky palestinské organizace Hamas. V Izraeli totiž tou dobou už panovaly vážné obavy ze sebevražedných útoků, což vedlo k dnešnímu stavu, kdy před každou restaurací kontroluje příchozí ochranka a také běžní lidé jsou mimořádně obezřetní. Hamas se tudíž rozhodl verbovat kandidáty na sebevražedné útoky mezi emigranty v západních státech. Vycházel z předpokladu, že když se někdo prokáže britským pasem, nevzbudí podezření.

Jedním z naverbovaných byl Umar Šaríf, ani ne třicetiletý otec tří dětí. Spolu s mladším komplicem odjeli do Sýrie a potom do Tel Avivu, kde v jednom z barů odpálili výbušniny na svém těle. Umarova výbušnina ale selhala, takže z místa činu utekl a po dvanácti dnech ho našla policie mrtvého v moři.

Příběh pokračoval v Británii, kde začalo důkladné vyšetřování. Policie zjistila šokující skutečnosti, jež vypovídají o mentalitě a míře fanatismu tamních islámských extrémistů. V počítači nejbližších příbuzných se totiž podařilo obnovit vymazanou e-mailovou korespondenci, v níž například vlastní sestra teroristy, Parván, svého bratra povzbuzovala a nabádala, aby se nepoddával citům, aby byl silný a cílevědomý. Zachovala se také zpráva Umara, kterou dostala před činem jeho manželka Tahira, mimochodem třetí dítě se jim narodilo dva měsíce před útokem. Umar napsal: "Doufám, že budeš silná. Nezapomeň, že všechno je jenom zkouška a Alláh odmění trpělivé".

Manželka, sestra a bratr teroristy jsou nyní obviněni z toho, že věděli o přípravě činu, ale policii neinformovali. Británie naštěstí v reakci na události z 11.září přijala příslušný zákon. Otázkou ale je, co se dá od islámských radikálů, usídlených v Evropě, čekat. Zatímco mnoho umírněných muslimů bude nepochybně spolupracovat s policií a tajnou službou, radikálové už nyní přísahají věrnost bin Ládinovi s tím, že se stanou jeho "mečem" v boji za nastolení islámských zákonů na starém kontinentu.

Z Británie, Německa i Francie přicházejí signály, jež svědčí o zvyšujících se aktivitách extrémistů, počínaje rozmnožováním nenávistných ideologických materiálů, a konče verbováním nových dobrovolníků. Teroristické organizace navíc naneštěstí povzbudil případ Španělska, které po útoku v Madridu (a změně tamní vlády) stahuje jednotky z Iráku. Francie a některé oblasti Německa se rozhodly zakázat ve státních školách islámské šátky a další náboženské symboly, což bude sloužit teroristům jako další záminka.

Zdá se tedy, že Evropu obchází strašidlo islámského terorismu a skutečný boj proti němu ji teprve čeká. Starý kontinent by se přitom neměl omezit na systematické předcházení útokům a včasné rozkrývání nebezpečných organizací. Měl by se vážně zamyslet nad otázkou, jak bojovat proti ideologii teroristů. Právě ta je totiž nejvážnějším zdrojem nebezpečí.