Spolujízda – autostop přes internet

Martina Bendová nabízí volné místo na cestě z Prahy do Opavy, kam jezdí za rodiči, zatímco Radek Jung chce o víkendu právě ve slezské Opavě navštívit kamarádku. Zatím se neznají, ale stačí pár minut na internetu a vědí o sobě víc než dost. Teď spolu odjíždějí v jednom autě skoro jako kamarádi. Možná i proto, že oba shodně přiznávají, že stopovat anebo vzít do auta někoho přímo na silnici by se asi neodvážili.

Na Facebooku existují společné skupiny, které řeší jízdy mezi dvěma konkrétními městy. Jako první se u nás koncem minulého století objevila internetová stránka autostop.cz, která je funkční dodnes, a následovaly další.

Důvody, proč se na cestách už tolik nestopuje, jsou podle psycholožky Lenky Čadové tři: „Prvním je ekonomická změna, druhým důvodem může být to, že už tam nespatřujeme takové dobrodružství. Třetí důvod může být určitě to, že lidé víc chrání svoje soukromí a bezpečí, mají větší obavu riskovat a bavit se s lidmi, které potkají někde na ulici nebo náhodně.“

Ale právě tady vstupují na scénu sociální sítě a internet jako fenomén komunikace mezi lidmi, kteří se sice neznají, ale přesto se mohou domluvit v tomto případě na společné jízdě.

Důvod tak obrovského zájmu o spolujízdu, tedy sdílení nákladů, je jednoduchý – možnost dopředu si zjistit a vybrat, s kým vlastně v autě pojedu. Hranice mezi taxíkem a spolujízdou je relativně tenká, ale právě to hlídá správce serveru, který stanovuje cenu za nabízenou jízdu tak, aby stále šlo o sdílenou ekonomiku: „Při ní nevzniká zisk, akorát se snižuje ztráta. Člověku nabídneme nějakou cenu, která se odvíjí od ceny za kilometr, kterou máme, a on s ní může hnout nahoru a dolů o 50 %. Je to princip toho, že vlastně nechceme, aby ta činnost byla výdělečná,“ říká manažer Jizdomat.cz Pavel Prouza.

Stopař, stopování|foto: Fotobanka Pixabay

V Německu či Francii je spolujízda už takovou samozřejmostí, že se za její zprostředkování platí. Cestující přidá 10 % z částky pro řidiče. U nás je tato služba zatím zadarmo.