Společenská smlouva

14. březen 2005

Předseda vlády míní, že vedle programového prohlášení vlády je vhodné uzavřít s občany "novou společenskou smlouvu", která by zužovala priority, na které by se ministři soustředili v příštích patnácti měsících, zbývajících do řádných voleb do Poslanecké sněmovny.

Lze diskutovat o tom, zda priority, které zmiňuje, jsou správně zvolené, zda na něco nezapomněl, anebo jestli něco z toho, co zmínil, až tak nespěchá. Je také možné se ptát, jak si konkrétně představuje zapojení občanů do přípravy takového dokumentu. Především se ale nelze vyhnout otázce, zda náhodou není hlavním smyslem této iniciativy snaha utlumit jinou debatu, která se nevede o důvěryhodnosti politiky, nýbrž o důvěryhodnosti konkrétních politiků. Není pochyb o tom, že řešení problémů, které se dotýkají občanů, má mít přednost před debatou politiků o jejich osobních problémech. Problémem Stanislava Grosse ovšem bude přesvědčit občana, že nepřichází s "křížkem po funuse".

V čerstvé paměti je jeho veřejně zmíněné dilema, zda jeho politická kariéra má překážet podnikání jeho ženy. Stanislav Gross sice nakonec dospěl ke správnému poznání, že podnikání jeho ženy by nemělo ohrožovat jeho politickou důvěryhodnost, jenomže ta mezitím notně utrpěla. Se společenskými smlouvami je potíž v tom, že nejde pouze o jejich obsah. Jde i o to, kdo je uzavírá a s kým. Není těžké přesvědčit občany, že k vládním prioritám patří návrh důchodové reformy, boj s nezaměstnaností, spravedlivější sociální systém, přijetí euroústavy a podobně. Těžké je občana přesvědčit, že prioritou politiků, kteří hovoří o společenských prioritách, není jejich osobní prospěch. O ochotě občana uzavřít novou společenskou smlouvu se starými politiky lze úspěšně pochybovat.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.