Spojenci

Obsahu publikace odpovídá i barevná fotografie tří světovládců, kteří dokázali spojenými silami porazit nesmírně fanatického a nesmírně nebezpečného soupeře, Adolfa Hitlera.

Autor zvolil pro stavbu textu, nebo spíše pro stavbu příběhu v trojím provedení, metodu literární i faktografické koláže - osudy, charakteristiky, popis osobnosti, povah, charakterů, předností i nečekaných slabostí tří velikánů světové politiky sleduje čtenář paralelně, čímž vzniká téměř trojrozměrný literární obraz velké výpovědní hodnoty a síly.

Každý, kdo se kdy pokusil psát, musí s obdivem přijmout autorův talent a badatelskou kázeň. Každý, kdo se kdy pokusil číst knihu, musí v zásadě učinit totéž. Na této planetě jsou v regálech knihoven tisíce knih nudných od první věty až po větu poslední, knih přesycených fakty, daty, jmény. Jonathan Fenby dělá čest literatuře ostrova, kde působil William Shakespeare. Do příběhu tří mužů, kteří zvítězili v jedné válce a položili základy další, do příběhu tří protagonistů obrovského dramatu XX. století nechává vstupovat epizodní figury diplomatů, ekonomů, válečníků, ministrů i drobných úředníků, takže knížka skutečně připomíná shakespearovské jeviště nabízející hledišti všechno, jen ne nudu.

Lidé, kteří prožívají nenápadný a anonymní soud "malého člověka" většinou touží nahlížet za kulisy. Za kulisy života hvězd filmu i hudby, politiků s jejich neustálými záhadami a utajováním zamlženého světa. Ve Spojencích k tomu máme ideální příležitost. Na konci večeře začal Churchill pít koňak a Roosweltův poradce, Harry Hopkins, připil na sovětskou armádu. Stalin se toho okamžitě chytil a vrátil se k tématu německého generálního štábu. Požadoval, aby bylo bez zbytečných průtahů zastřeleno padesát tisíc vysokých důstojníků, možná sto tisíc.
To už Churchill nevydržel. Celý brunátný povstal a začal rázovat sem a tam. Řekl, že taková představa se příčí britskému smyslu pro spravedlnost. Nikdo, nacista nebo ne, nesmí být popraven bez soudu jen tak popravčí četou.
"Britský parlament a veřejnost by nikdy nestrpěly masové popravy," hřímal.
"Padesát tisíc jich musíme zastřelit," opakoval Stalin a znovu začal mluvit o britských sympatiích k Němcům.
"Raději bych se teď tady nechal odvést na zahradu, aby mě tam popravili, než abych čest svoji a své země pošpinil takovou hanbou," odsekl Churchill.
Stalinovi zajiskřilo v očích, když mu odpověď přeložili. Pak se obrátil k Rooseweltovi, který stěží potlačoval úsměv, aby se ho zeptal na jeho názor.
Prezident se pokusil obrátit celou záležitost v žert, aby atmosféru zklidnil.
"Možná bychom se mohli domluvit, že místo padesáti tisíc válečných zločinců bychom jich popravili méně," řekl. "Třeba čtyřicet devět tisíc."
Američané kolem stolu se rozesmáli. Anthony Eden, britský ministr zahraničí, se snažil Churchillovi naznačit, že je to všechno jen vtip, ale Stalin toho nehodlal nechat a ptal se jednoho po druhém na jeho názor.

Aby měla historka měla pointu musíme přeskočit všechny koňaky a všechny vodky a žertování na téma počet popravených a dočíst se:

Pak Churchill z místnosti odešel. Bylo to jistě poprvé po dlouhé době, kdy Stalin zažil, aby takto někdo odešel ze schůzky s ním. Ministerský předseda chvíli stál v předpokoji a pak na ramenou ucítil něčí ruce. Obrátil se uviděl Stalina a Vjačeslava Molotova, sovětského ministra zahraničních věcí. Oba se vesele zubili. Tvrdili, že jen žertovali, že to nemysleli vážně.

Gaius Julius Ceasar nebo Napoleon. Kleopatra nebo Metternich. Ve velké politice zacházejí "velcí" s těmi "malými" jako se svým majetkem. Generálové si hrají na mapách s praporky a na bojišti létají vzduchem hlavy i ruce.

Bylo to vždy, je to i dnes a zítra nebude jinak. Což není povzdech, nýbrž holé konstatování. Po každé válce si lidé slibují, že už cosi podobného nelze nikdy připustit. Stačí počkat až doroste generace, která válku nezažila.

Vojáci odcházející na frontu doprovázení jásajícím davem se těší na slávu hrdinů. Na tomto místě, bez dalšího komentáře se lze vrátit k podtitulu knihy Spojenci. Jen, co spojenci vyhráli největší válku světových dějin, pustili se do příprav další. Tentokrát mezi sebou.

Rozbitý atom způsobil, že ta válka se jmenovala "studená". A trvala celých 40 let.