Spisovná čeština

Ohlas celoplošných komerčních stanic, tedy "privátů", jak se jim říká v mediálním žargonu, svědčí o tom, že nařízení, navržené poslankyní Ivanou Levou z KSČM, se kterým se sněmovna ztotožnila, vnímají jako obtěžování, respektive výstižněji - ač nespisovně - jako "buzeraci". To je ale ten menší problém. Vzpomeňme přísloví "Ptáka poznáš po peří, člověka po řeči" a povšimněme si, že nespisovný projev je pro posluchače výborným vodítkem, jak rychle zjistit, co si má o stanici, kterou právě sleduje, myslet.

Forma zpravidla kopíruje obsah, takže u moderátora, který není mocen kultivovaného projevu, můžeme důvodně předpokládat i neschopnost kultivované myšlenky. Požadovat jazykovou osvětu od broadcasterů, kteří provozují byznys, navíc nemá valnou cenu, když uvážíme, že způsob vyjadřování média ve vlastním zájmu volí podle cílové skupiny. Moderátor, který by nespisovným projevem zapříčinil takzvaný "tune out" faktor, tedy přeladění na jinou stanici, by ztratil práci, slangově "dostal padáka". Z druhé strany na noblesní vyjadřování lze vztáhnout klasickou metaforu, kterou uvádí Matouš v šestém verši sedmé kapitoly evangelia, že totiž není moudré házet perly sviním. Na to si "priváti" dávají bacha, neboli dobrý pozor.