Spiknutí Česka a USA proti Polsku?

Byl to právě předseda české vlády, kdo se s polským premiérem Donaldem Tuskem před nedávnem dohodli na společném postupu při jednáních se Spojenými státy. K jejich nevoli. USA chtějí, jak známo rozmístit na území Česka a Polska protiraketový systém, který by měl jak je, tak i evropské spojence chránit před raketovými útoky ze strany zemí, jako jsou Írán, nebo Severní Korea. V Česku by měla být vybudována radarová základna, zatímco v Polsku by šlo o 10 odpalovacích ramp pro zmíněné rakety.

Bývalý polský ministr obrany Jerzy Szmajdziňski konstatoval, že součástí dohody mezi premiéry obou zemí měl být i společný podpis smlouvy s USA. To se podle jeho slov asi nestane. Ve Varšavě se začalo dokonce šuškat o diplomatickém konfliktu Česko- Polsko. Poté, co český premiér zmírnil svá slova konstatováním, že ukončení jednání neznamenají konečný souhlas, se ve Varšavě poněkud uklidnili. Verdikt prý bude vyřčen až poté, co budou uspokojeny požadavky polské strany vůči USA.

Není jisté, že toto prohlášení polské politiky doopravdy zcela zbaví pochybností. Ministr zahraničí Radoslaw Sikorski totiž minulý týden naznačil, že jednání s Washingtonem uvízla na bodu mrazu. Polské požadavky jsou, nutno připomenout, mnohem širší než naše. Polsko žádá výměnou za umístění protiraketového systému pomoc při modernizaci armády ve výši několika miliard dolarů v dlouhodobějším termínu. To však Spojené státy zatím odmítaly.Varšava trvá na tom, že protiraketový systém nesmí být výhodný jen pro USA, ale i pro Polsko. Celkem logicky. Varšava argumentuje i nesouhlasem Ruska, se kterým se od loňského října, kdy nastoupila nová vláda Donalda Tuska, snaží urovnat mírně řečeno "chladné" vztahy. Podle zatím nepotvrzených informací, které přinesl polský Dziennik Američané nakonec na dohodu o pomoci Polsku přistoupí, i když v jakési kompromisní v uvozovkách "lacinější"formě. Její podmínky by podle stejného zdroje měli Poláci znát do konce týdne.

Když polský premiér navštívil počátkem roku Moskvu, ruský prezident Vladimír Putin uspořádal za účasti třinácti stovek novinářů tiskovou konferenci. Zazněla tam tradiční ruská uraženost. Zpochybnil demokracie v Česku a Polsku. V narážce na to, že se ani v jedné ze zemí pravděpodobně nebudou konat referenda prohlásil: "Ptal se někdo české a polské veřejnosti, zda chce protiraketový systém. Neptal, stejně jako se neptali nás . A na to musíme reagovat, dodal Vladimír Putin. Zopakoval, že rakety budou namířeny na ruské území, na což bude Moskva muset chtě nechtě reagovat. A to přesměrováním části raketových systémů na západ. Tolik ruský prezident. Nutno ale dodat, že se ani Vladimír Putin a jeho souputníci ruské veřejnosti také většinou neptají.

V souvislosti s poněkud překvapivým vyjádřením Mirka Topolánka zazněly u našich severních sousedů dokonce názory, že jde o součást nátlaku na Polsko, aby se se Spojenými státy co nejrychleji dohodlo o podmínkách, za jakých bude rozmístěn protiraketový systém. Zmíněný nátlak si prý USA na Česku vymohly jako součást ústupků ve věci víz.

Proč Spojené státy poněkud spěchají? Nepochybně i proto, že se koncem roku změní vedení země. Po listopadu bude v čele USA nový prezident. A ten bude třeba chtít zlepšit vztahy s Moskvou a otázka protiraketového systému se dostane do pozadí. Pokud by se nepodařilo na systému včas dohodnout, byla by to špatná zpráva pro George Bushe, odcházejícího z úřadu. Protiraketový systém na území Polska a Česka, měl být jedním z vítaných důkazů toho, že se během jeho vlády dařilo posilovat bezpečnost USA.

Závěrem k údajnému společnému tlaku USA a Česka na Polsko. Ve Varšavě jsou od války v Iráku na něco podobného velmi citliví. Washington slíbil Polsku za spojenectví během invaze mnohé, zejména hospodářské kontrakty při obnově Iráku a podporu na mezinárodním poli, nicméně zejména z té ekonomiky nebylo nic. A tak ve Varšavě nabyli dojmu, že je Polsko dobré, jen když ho Spojené státy potřebují. Když toto údobí pomine a Poláci se ozvou, zjišťují, že nejsou bráni jako skutečně rovnocenný partner, protože jim USA vyčiní jako nějakému zlobivému žáčkovi. Proto bychom měli my slabší spíše spolupracovat vzájemně, aby byl náš hlas víc slyšet. A to platí i v případě, že se informace o dohodnutém americko-českém nátlaku na Polsko ukážou jako smyšlené. A co se týče České republiky měla by možná ve Washingtonu dlouhodobě žádat mnohém víc, než jen zjednodušení a postupné zrušení vízového režimu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .