Špicar: Česko je jako pomalu vařená žába, některé životní funkce už přestávají fungovat

Důsledkem je mimo jiné to, že oproti Německu stále máme třetinové platy, jak před lety v kampani s názvem Konec levné práce kritizovaly odbory. „Příčinou levné práce je levná ekonomika. Nevyděláváme tolik jako Němci, proto své zaměstnance nemůžeme tolik platit. A důvodů je celá řada, je třeba je pojmenovat a hlavně řešit.“

„Německo má finální produkt, o jehož umístění na světovém trhu může rozhodovat. My jsme subdodavatelé. Do německé ledničky dodáme chladič a motor, ale nerozhodujeme, kam bude exportovaná. Nemáme značku, nemůžeme si hrát s designem a marketingem – a právě tam se ty peníze dělají,“ dodává Špicar.

Česká ekonomika po roce 1989 nabídla kvalifikovanou a levnou pracovní sílu a dobrou infrastrukturu i polohu v rámci Evropy. „Tento model se ale zcela vyčerpal,“ tvrdí viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.

„O všechno jsme přišli. Nemůžeme se otevřít zahraničnímu kapitálu, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii a ti lidé už nejsou levní. Infrastruktura je katastrofální, brutálně jsme zaspali oproti Polsku. Musíme vymyslet kvalitativně úplně jiný model druhé ekonomické transformace,“ zdůrazňuje.

Dividendy místo investic

Podle Špicara je nutné posílit české značky a finální produkty a přivést do ekonomiky kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí – například Škodovce totiž dlouhodobě chybí stovky programátorů a softwarových inženýrů.

„Zahraniční investoři podnikání v Česku milují, chtějí tu rozšiřovat své kapacity a budovat technologická centra. Ale nemohou, protože tady ty stovky inženýrů prostě neseženou. Druhá věc jsou povolovací procesy. Potřebují, aby to centrum za dva roky fungovalo, ale u nás se postaví za šest let, když to půjde rychle,“ vysvětluje.

Čtěte také

Ekonomika je neúprosná. Na čtyřdenní pracovní týden zatím nemáme, tvrdí zástupce podnikatelů. V některých odvětvích už to půjde, namítá expert

Obojí je podle Špicara důvodem, proč z Česka na dividendách každoročně odtékají stovky miliard korun. „Říkají mi, že jsou sami naštvaní na to, jak se tady začínáme dívat na zahraniční kapitál: ‚Vidíte, jak ty peníze odvážíme do mateřských společností. My je tady chceme nechat, ale vy neděláte dost pro to, abyste nám to umožnili‘,“ dodává.

Vedle toho je prý také nutné začít brát vážně udržitelnost, která je celosvětovým trendem: „Bojíme se nových trendů. Pohrdáme jimi, kritizujeme je a máme pocit, že je zastavíme nebo změníme. A to znamená, že je nedokážeme dostatečně využít a kapitalizovat,“ podotýká.

„Mám pocit, že jsme jako žába, která se pomalu vaří v teplé vodě. Česko hřeší na svůj úspěch. Slováci padli na dno a museli zemi zreformovat, včetně přijetí eura. My jsme vlastně pořád docela úspěšní, tak proč bychom měli radikálně reformovat zdravotnictví nebo důchody? Vaříme se ve vodě, která je stále teplejší a některé životní funkce nám přestávají fungovat,“ připodobňuje Špicar.

Hluboká česká krize

Také podle komentátora Davida Klimeše se devadesátkový model ekonomiky postupně vyčerpává – Německu se už nepřibližujeme, a naopak nás dohánějí ostatní. Počátek problémů hledá po roce 2009, kdy vedle globální ekonomické krize začala i ta hluboká česká krize.

„Tehdy se zadrhla produktivita, která zdaleka neznamená to, že z lidí sedřu kůži, ale že třeba investuji do výkonnějších strojů. Globální krize odešla, ale ta česká ne. Vypadalo to na pohodovou dekádu růstu, ale ten už byl vlastně na dluh. Už to nebylo v té ekonomice, přibližování se německým mzdám nebylo podložené tím, jak bohatla česká ekonomika. Nyní jsme na konci příběhu, kdy to celé krachuje, což vidíme na veřejných rozpočtech,“ upozorňuje.

Čtěte také

Vydali jsme se řeckou cestou a musíme z ní co nejrychleji pryč, varuje ekonomka Matesová

Novinářka Apolena Rychlíková připojuje, že i pro samotné zaměstnance je důležité vidět finální produkt své práce: „Z doby finanční krize si pamatuji, jak padaly firmy, které nesly nějakou formu národní hrdosti. Měli tradici a zaměstnanci věděli, že pracují v nějakém podniku, který je nyní jen tou subdodavatelskou montovnou. Dříve cítili pocit zadostiučinění, že jejich práce má smysl.“

Nástup nových technologií a trend udržitelnosti zároveň nesmí vést k tomu, že se zapomene na lidi, kteří přijdou o práci – naopak je třeba je vzdělat tak, aby dokázali najít uplatnění. „A pokud ne, tak jim stát v některých odvětvích musí garantovat třeba rentu. A to jsou výzvy, které se neřeší. Spíš to jde opačným směrem a ve vzdělávání se vytváří třída lidí bez budoucnosti na učňácích a zastaralých oborech,“ dodává Rychlíková.

Problém levné práce s sebou nese další hrozby, tvrdí Rychlíková, například pokud jde o posilování krajně pravicových stran, k němuž dochází v Evropě. „Mám velký strach, že téma migrace, udržitelnosti a ochrany před klimatickými změnami využijí populističtí politici, aby cílili na lidi zklamané z globalizované společnosti. Ten scénář se začíná naplňovat,“ uzavírá.

Nový politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 13. srpna po 18. hodině.