Španělsko se chystá na referendum o ústavě EU

3. únor 2005

Španělsko nepatří k zakládajícím členům Evropské unie, proto spolu se vstupem v roce 1986 muselo strávit omezující ochranná opatření týkající se například volného pohybu pracovních sil. I když Španělé podobně jako před časem Češi namítali, že ti, kdo si chtěli najít práci ve Francii či ve Spolkové republice, se už o to přinejmenším pokusili, tak na volné hledání zaměstnání na sever od Pyrenejí si museli počkat.

V Madridu si ale příliš nestěžovali, protože levice i pravice vnímala zapojení do evropské integrace jako důležitý faktor při překonávání dědictví frankistické diktatury.

Ideální hesla jsou srozumitelnější, když za nimi přijdou konkrétní výsledky. Za necelých dvacet let od vstupu Španělsko dostalo z bruselských fondů podporu v hodnotě 85 miliard eur a dnešní vláda tvrdí, že s touto pomocí vznikly statisíce pracovních míst.

Výčet přínosů napovídá, proč se v Madridu příliš neobávají o výsledek únorového referenda. Vláda socialistického premiéra José Luíse Rodríguze Zapatera s odkazem na výsledky průzkumů veřejného mínění tvrdí, že text evropské ústavní smlouvy podporuje 80 procent voličů. Ve srovnání se skeptickými Brity by se řeklo, že je to skóre jako hrom, tak jaképak starosti.

Od spokojenosti ale nevede přímá cesta k chuti jít odevzdat svůj hlas. Tytéž průzkumy, které vykazují španělskou podporu novému základnímu textu unie, ukazují na číslo, které musí Zapatera zneklidňovat. V neděli dvacátého února to i podle nejoptimističtějších prognóz vypadá na stěží padesátiprocentní voličskou účast. A pokud by účast klesla, řekněme, pod třetinu, byla by na místě výtka, že výsledek takového hlasování nemá dostatečnou legitimitu. "Všichni to víme," řekl jeden z madridských analytiků, "o výsledném ano není pochyb, ale otazník se vznáší nad účastí".

Vztah mezi podporou evropské ústavě a nechutí jít volit vypadá překvapivě, ale voličstvo prostě raději hlasuje o tom, co se mu slibuje, než o tom, co už dostalo od politiků pod stromeček. Proto Španělé, kteří dobře vědí, co jim politicky i hospodářsky dala účast na evropské integraci, nemají mnoho chuti vyjádřit svou spokojenost hlasovacím lístkem, tím spíše, že přes veškerý optimismus 90 procent Španělů se přiznává, že se v textu ústavní smlouvy příliš nevyzná.

Současný stav představuje pro Madrid problém. Kdyby Zapaterova vláda nepřesvědčila voliče, aby šli v referendu hlasovat v dostatečném počtu, měla by notnou kaňku na proevropské pověsti, na které si od svého volebního vítězství loni na jaře tolik zakládá.

Když socialisté loni vyhráli volby, plnění volebních slibů potěšilo nejen Španěly, ale také vlády v Paříži a v Berlíně. Zapatero stáhl vojenský kontingent z Iráku a na rozdíl od svého pravicového předchůdce ohlásil, že hodlá přispět k dohodě nad nedodělaným textem evropské ústavní smlouvy.

Španělský premiér si počítal, že se od Jacquese Chiraka a Gerharda Schrödera dočká vděku ve velice konkrétní podobě. Po prázdninách se všichni tři sešli na summitu v Madridu. Vedle hlasitého ujišťování o vzájemné podpoře si Zapatero poznamenal, že se může spolehnout na podporu Francie a Německa, až se v Evropské unii začne debatovat o rozpočtu na léta 2007 až 2013. Díky podpoře z Bruselu Španělsko pozvedlo svou úroveň z někdejších 70 procent unijního průměru na 90 procent. Mnohé z jeho regionů by proto mohly o dosavadní pomoc po vstupu deseti většinou chudších nových členů přijít.

Takovéto politické obchody mohou dělat starosti těm nováčkům, kteří ještě nepostřehli, že nejde poskládat do jedné rovnice chuť na unijní fondy a trucovitost vůči evropské integraci jako takové.

Tuto násobilku má Zapatero za sebou. V souvislosti s únorovým referendem mu ale hrozí potíže, které si ještě před časem nedovedl představit. Lidovým hlasováním chce dokázat, že španělská podpora evropské integraci je natolik silná, že jeho země poslouží ostatním působivým příkladem. Jenže myšlenky referenda se chopili ti, kdo jsou černou můrou politiků v Madridu, a Zapatero si teď láme hlavu, jak zabránit nápadu Basků uspořádat referendum, které by Baskicku otevíralo cestu k osamostatnění.

autor: Adam Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.