Španělsko - Kuba

Tato dlouhá pauza v diplomatických stycích má částečnou příčinu ve skutečnosti, že vlády Lidové strany ve Španělsku kritizovaly nedemokratický vývoj na Kubě. V tomto smyslu souzněl tehdy Madrid s ostatními členy Evropské unie. Ta se nakonec rozhodla zmrazit své vztahy s Havanou. Moratinos je tak vlastně také první vysokým představitelem zemí Evropské unie, který navštívil Kubu po roce 2003, kdy Fidel Castro nechal zatknout 75 kubánských disidentů. Do dnešního dne jich bylo propuštěno ze zdravotních důvodů pouze 16. Podle informací opozičních skupin z ostrova si v současné době na Kubě vysoké tresty okolo tří set politických vězňů a vězňů svědomí.

Teprve s příchodem socialistů k moci se z Madridu začaly ozývat náznaky toho, že by se mohly vztahy mezi oběma zeměmi uvolnit. Příčin je několik, jmenujme alespoň dvě hlavní. Jednak jde o společný jazyk a pocit Madridu, že je stále mateřskou zemí ostrova. Právě tyto argumenty zdůrazňoval španělský ministr zahraničí během své návštěvy na Kubě. Moratinos doslova řekl, že "jediný smysl má dialog a vzájemné pochopení, které pomohou vyřešit citlivé, obtížně a komplexní otázky vzájemných vztahů". Druhý důvod, proč si Španělsko přeje uvolnění vztahů s komunistickou Kubou je fakt, že má na ostrově mnoho hospodářských zájmů. Po Venezuele a Číně je třetím největším obchodním partnerem Kuby. Loni vyvezlo na ostrov zboží za téměř 630 milionů eur, zatímco dovoz do Španělska činil přibližně pětinu této částky. Nemalou část takto získaných prostředků investují španělští exportéři přímo na Kubě. Kupují zejména pozemky a turistické komplexy. Ty ovšem před rokem 1959, kdy nastoupil k moci Fidel Castro, někomu patřily a je otázka, jak se budou uskutečňovat restituce, až v zemi začne panovat právní řád.

Španělský ministr zahraničí byl na Kubě přijat velmi srdečně. Jednal s nejvýznamnějšími státními činiteli, navštívil několik kulturních akcí a přijal ho dokonce úřadující prozatímní president bratr Fidela Castra Raúl. Výsledky jednání však byly chudičké, z dvouhodinového rozhovoru s Raúlem Castrem nevyšla na veřejnost žádná podstatná informace.

Bylo dohodnuto, že obě strany budou pracovat na znovuotevření španělského kulturního centra v Havaně, které bylo zavřeno v roce 2003 při ochlazení vztahů s Evropskou unií. Hovořilo se také o možnostech Havany začít splácet jednu miliardu dolarů, kterou dluží Madridu. Naděje nejsou příliš velké. Kubánci tvrdí, že o některých věcech jsou v Evropě ochotni jednat pouze se Španělskem. Oficiálně se to prý může změnit, až Brusel definitivně zruší sanke vůči Kubě. To lze považovat za vydírání a za snahu rozdělit členské státy Unie v pohledu na Kubu. Jsou země, jako například Česká republika, které žádají naopak zpřísnění sankcí, jiné se přiklánějí ke kritickému dialogu s tamními vládci. Mezi názory Česka a Španělska se pohybují zbývající členové Evropské unie.

Moratinos na Kubě také dohodl vytvoření komise pro lidská práva, která by se měla sejít v květnu a následně každého půl roku. Předsedat by jí měli vysocí úředníci ministerstev zahraničí obou zemí. Co je to však platné, když ani tato komise se nebude zabývat politickými vězni a vězni svědomí. Ti představují podle kubánského ministra zahraničí Felipe Péreze Roqueho téma, jež je "výlučně vnitrokubánské". Proto se o nich nebude diskutovat vůbec s nikým. "Ostatně," dodal kubánský ministr zahraničí, "tak zvaní političtí vězni jsou placeni cizí mocností, aby podkopali náš řád." A dodal: "A vězni svědomí, ti na Kubě vůbec nejsou".

Není divu, že se Španěl Moratinos s kubánskou opozicí nesešel, i když jedno z dosud platných rozhodnutí EU vyzývá právě k podpoře kubánské opozice. A "kritický dialog", o kterém před odletem na Kubu hovořil Moratinos ve španělském tisku, se mu v Havaně také nepodařilo navodit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .