Španělské parlamentní volby

Kromě toho kandiduje několik menších nacionalisticky zaměřených stran jako třeba Aragonská junta nebo Galicijský nacionalistický výbor, a dále některá levicová seskupení, v nichž jsou i nepočetní komunisté různých orientací, a strana zelených.

V posledních dvou čtyřletých volebních obdobích zvítězili lidovci, před nimi byli plných třináct let u moci socialisté. V posledku jejich vláda trpěla různými korupčními aférami a vysokou mírou nezaměstnanosti, ke konci až přes dvacet procent. Lidovcům se pod vedením José Maríi Aznara, který nebyl nikdy považován za charismatickou osobnost, podařilo snížit nezaměstnanost o víc než o polovinu na dnešních 11%. Je to sice stále ještě mnoho, ale lidé cítí nastoupený trend. Kromě toho se lidovcům v průběhu let podařilo vylepšit veřejné finance. Státní rozpočet má historicky nejvyšší přebytek dvou a půl miliard eur.

Na druhou stranu vláda lidovců nedokázala za posledních osm let vyřešit nebo alespoň zdárně začít řešit bytový problém mladých lidí. Právě to je jeden z hlavních bodů, které spolu se zvyšováním vzdělání mladých Španělů slibují splnit socialisté. S pomocí různých podpor a účasti nebydlících chtějí do čtyř let postavit téměř tři čtvrtě milionu bytů. První z nich by měly stát ještě v tomto roce, samozřejmě, zvítězí-li socialisté. Aznarově vládě mnozí také vyčítají její aktivní podporu Washingtonu ve válce v Iráku.

V této souvislosti dokonce jedna nezávislá organizace na něj podala před několika týdny žalobu u mezinárodního soudu v Haagu. Lidovci ve své předvolební kampani zdůrazňovali, že se jim podařilo potlačit ozbrojené baskické nacionalisty. Včerejší masakr v Madridu však ukazuje, že nejsou připraveni na boj s terorismem, a to i kdyby bombový útok byl dílem baskické ETA nebo militantních muslimů blízkých teroristům z Al Kaida. V obou případech to ubírá body lidové straně těsně před volbami. Sám Aznar tentokrát už potřetí nekandiduje. Prohlásil, že chce odejít z vysoké politiky. Zatím se ovšem zdá, že se mu líbí z povzdálí tahat za nitky. Svého nástupce Mariana Rajoye, kterého si sám vybral, označili v tisku za Aznarovu loutku. V předvolební kampani se mu vyčítalo, že nejde do střetu se socialistickým lídrem José Luisem Zapaterem, jak je tomu zvykem třeba mezi presidentskými kandidáty v USA. Z tohoto hlediska lze označit předvolební kampaň ve Španělsku za umírněnou.

Další chybu lidovci udělali už v roce 2000, kdy zvítězili ve volbách a získali 183 poslaneckých křesel, tedy absolutní většinu. Nezačali spolupracovat s dalšími jim blízkými stranami. A to i přesto, že tak slibovali. Psalo se tehdy, že trpí chorobnou ztrátou paměti. Ostatně ani o čtyři roky dřív, kdy jim do nadpoloviční většiny scházelo dvacet poslanců, těžko hledali spojence. Trvalo tehdy dva měsíce, než se jim podařilo sestavit vládu. Dnešní lidovecký lídr Rajoy tvrdí, že pokud jeho strana zvítězí a nebude mít nadpoloviční většinu poslanců, bude vládnout menšinově. Španělští politologové soudí, že se lidovcům takové chování vymstí: Malé strany posílí ve volbách na jejich úkor. Poslední průzkumy uvádějí, že lidovci budou nejsilnější, i když hodně ztratí. A že nedosáhnou ani na 175 poslaneckých křesel, tedy na polovinu míst v dolní sněmovně. Vývoj preferencí od počátku roku také ukazuje, že socialisté stále posilují. Říká se, že kdyby volby proběhly za dva měsíce, měli by šanci vyhrát. Jenže "kdyby" jsou chyby i v politice. Lidovci se spoléhají na vysokou účast v nedělních volbách, předpokládají dokonce, že bude nejvyšší v postfranistických dějinách, konkrétně 75% a v kampani se obraceli hlavně na nerozhodnuté voliče. Socialisté se soustřeďovali spíše na prvovoliče - ve Španělsku se smí volit od 18-ti let - a těch také není málo: plné dva miliony. Proto už výše zmíněná nabídka vzdělání a bytů.

Kdo bude mít ve volbách větší úspěch se Španělé dozvědí snad ještě v neděli či v pondělí. Ale budou to předběžné údaje, neboť ministerstvo vnitra má ze zákona povinnost překontrolovat všechna sčítání a vyhlásit definitivní výsledky.