Španělé končí

V obou případech ovšem platí, že americký prezident neměl podporu Španělska, ale podporu bývalého španělského premiéra Aznara. Přesné je pak zdůraznit, že premiér Aznar nepodporoval Spojené státy americké, ale politiku prezidenta Bushe. Protože pokud George Bush nevyhraje na podzim volby, americká politika může nabrat jiný kurz. Zatímco se dnes z Bílého domu tvrdí, že válka v Iráku je v americkém národním zájmu a v zájmu celého světa, příště můžeme uslyšet, že americkým národním zájmem a zájmem celého světa je dostat americké vojáky z Iráku domů. V takovém případě by se opět nejednalo o rozhodnutí Američanů, ale jejich prezidenta. Politiku nedělají národy, ale politikové. Španělé neměli zásluhu, ale ani vinu, na účasti v koalici a Američany podobně nelze odsuzovat ani chválit za okupaci Iráku.

Politici, kteří činí klíčová rozhodnutí ve jménu občanů, osudově dobrá, či osudově špatná, nebývají zvoleni proto, aby vyhlašovali válku, anebo aby naopak opouštěli bojiště. Do křesel, ze kterých rozhodují, bývají zvoleni podle toho, kolik prostředků shromáždí na bilboardy a televizní spoty, jakých chyb se dopustí protikandidát, jak srozumitelní či zábavní jsou v kampani. Z hlediska občana se pokaždé jedná o loterii. Na Španěly bude po včerejšku hodně lidí pohlížet jako na zbabělce. Hodně lidí ale také Američanům vyčítá velmocenskou aroganci. Obojí je nesmysl. Ve skutečnosti pouze přihlížejí politikům. Stejně jako my.