Spáchá ČSSD sebevraždu?

Tedy, že většina, byť těsná, si pád vlády a předčasné volby nepřeje. Samozřejmě hrátky s průzkumy mají svoje kouzlo hlavně v médiích. V politice se s takovýmito čísly pracuje většinou v okamžiku, kdy se to hodí. Testem skutečné podpory jednotlivých stran bývají především výsledky voleb. Přesto z nálad mezi voliči lze dopředu odhadovat, jakou mají jednotlivé politické strany šanci.

Proto muselo vyvolávat úsměv přesvědčení odstupujícího předsedy unionistů, že uspějí ve volbách do Evropského parlamentu. Průzkumy této straně totiž nedávaly žádnou naději a výsledky to potvrdily. Podobně nevalně dopadly sociální demokraté, proto se nelze divit tomu, že se nyní hrají různé politické hry o budoucnost vlády. A právě průzkumy veřejného mínění by je tentokrát mohly mimořádně ovlivnit. Nejčerstvější výsledky volebních preferencí dokazují, že obliba občanských demokratů u voličů roste.

Momentálně těsně překročila čtyřicetiprocentní hranici. S trochou zjednodušení by se dalo říci, že pokud by se volby do poslanecké sněmovny uskutečnily v nejbližší době - měly by jednoznačného vítěze ODS. Když se k tomu přidá téměř deset procent preferencí pro KDU-ČSL, lze si představit, jak by vypadala nová koaliční vláda. Pokud by někdo mohl nasměrovat zemi k předčasným volbám, pak jsou to na první pohled poněkud paradoxně sociální demokraté. Přitom této straně nyní důvěřuje necelých čtrnáct procent občanů. Takže ve sněmovně by ČSSD hrála až třetí housle. Výrazně silnější frakcí a lídrem levice by se stali komunisté.

Právě tyto výsledky by měly ubrat na ofenzívě některých sociálních demokratů vůči Vladimíru Špidlovi a jeho kabinetu. Ještě před několika dny se zdálo, že dny současné vlády jsou sečteny. Dnes je naopak pravděpodobné, že Špidlovův kabinet zůstane zachován a patrně projde zásadní rekonstrukcí. To je jediná varianta, která by nechala sociálním demokratům vývoj situace pod kontrolou. Jejich koaliční partneři se totiž nechali slyšet, že na pádu vlády nemají zájem. Lidovcům současná situace, kdy je jejich předseda mimo kabinet, plně vyhovuje. Unionisté jsou pak v agónii, kterou může prodloužit pouze pokračování současné vládní koalice.

O jejich stavu asi nejlépe vypovídá, že na víkendovém sjezdu budou úpěnlivě prosit někoho ze členů, aby se ujal šéfování strany. Pokud by sociální demokraté dohnali Vladimíra Špidlu k demisi, riskovali by, že se jim nepodaří dát dohromady kabinet, který by ve sněmovně získal důvěru. Občanští demokraté se nechali slyšet, že by byli ochotni podpořit pouze dočasnou vládu, jejíž mandát by byl jednoznačně vymezen. Úkol by zněl - dovést zemi k předčasným volbám. Nejlépe na podzim tohoto roku, kdy budou voliči vybírat své zástupce do senátu a krajských zastupitelstev. Což by znamenalo politickou sebevraždu pro sociální demokracii. Takže ta by musela hledat pro svůj kabinet podporu u komunistů.

V tom případě by ztratila přízeň lidovců i unionistů. A protože rovněž uvnitř sociální demokracie nejsou zdaleka všichni nakloněni spolupráci s KSČM, patrně by v tomto případě nová vláda nezískala ve sněmovně podporu. Zkrátka pokud nechce ČSSD spáchat politické harakiri, nemá příliš na vybranou. Rozbroje uvnitř strany musí ukočírovat tak, aby nepadla současná vláda. Zároveň se budou muset sociální demokraté uklidnit a na veřejnosti působit jako sourodý celek, ze kterého nebudou voličům vysílány výzvy o tom, aby tuto stranu vlastně nepodporovali. Jediný způsob, jakým toho mohou sociální demokraté docílit, je zapojit do podílu na moci všechny znesvářené skupiny. Vladimír Špidla totiž postupně odstavil od moci příznivce Miloše Zemana. Nyní bude asi donucen některé z nich instalovat do důležitých funkcí, včetně ministerských křeslech.

Výměna v resortu spravedlnosti může být prvním signálem, že tomu tak bude. Samozřejmě lze očekávat, že v následujících měsících přeladí sociální demokraté zpět na populistickou strunu a zapomenou na reformy veřejných financí. Jinak se nárůstu volebních preferencí asi nedočkají. A krize vypukne nanovo, vždyť do senátních a krajských voleb zbývá už jen pár měsíců.