Sopky na měsíci Ió překvapily

Už v malém dalekohledu lze spatřit planetu Jupiter obklopenou čtyřmi měsíci a při stejném pohledu jen o několik hodin později je vidět, že se měsíce pohnuly. Nejrychleji z nich se pohybuje Ió, který zabydlel nejvnitřnější oběžnou dráhu a jeden oběh kolem Jupitera mu trvá méně než dva dny. Co do velikosti, Ió nepatrně překonává našeho zemského průvodce. Navíc se honosí prvenstvím coby místo s nejaktivnější sopečnou činností ve sluneční soustavě.

Měsíc z plastelíny
Za svou mohutnou sopečnou činnost vděčí Ió slapovým silám, které způsobuje blízkost Jupitera, a také dvěma svým kolegům mezi měsíci - Europě a Ganymedovi. Slapové síly deformují jeho tvar, natahují ho a pak ho nechají se vrátit do původní podoby. Ió obíhá okolo Jupitera po eliptické dráze, takže záleží, jak je zrovna od Jupitera daleko. Rozdíl mezi nataženým a splácnutým měsícem může být až o 100 metrů.

Povrch Jupiterova měsíce Ió svým vzhledem připomíná pizzu|foto: NASA

Tanec v rezonanci
Oběžné doby Ió, Europy a Ganymeda jsou takzvaně v rezonanci. To znamená, že délky jejich oběžných dob jsou násobkem oběžné doby Ió. Jeden oběh trvá Europě dvakrát tak dlouho a Ganymedovi čtyřikrát. Po čtyřech obězích se tak všechny tři měsíce dostanou do stejné vzájemné polohy. Tím pomáhají udržet dráhu Ió eliptickou a zabraňují tomu, aby se Ió od Jupitera vzdaloval. Jupiter si tak dál může s měsícem hrát jako s kouskem plastelíny.

Sopky v mrazu
Změny tvaru a tření, které jsou se slapovými silami spojené, nitro měsíce zahřívají a nahromaděná energie se pak uvolňuje v sopečných erupcích. Bylo spočítáno, že na Ió se nachází více než 400 aktivních sopek. Přitom průměrná teplota na povrchu měsíce dosahuje -143 °C, takže se tu snoubí společně horké a ledové peklo. Při takto vysoké vulkanické aktivitě to trvá zhruba jeden milion let, než se přemění povrch Ió k nepoznání.

Niterná otázka
Ze zkoumání povrchu Ió se toho o jeho minulosti tedy moc nedozvíme. Proto se vědci snaží co nejlépe porozumět procesům odehrávajícím se v jeho nitru. Vědecká obec není jednotná v názoru, jak a kde slapové tření nejvíce účinkuje. Většina badatelů si myslí, že nejvíce se zahřívá jen tenká vrstva pod kůrou měsíce, nazývaná astenosféra. Jiní zastávají názor, že se měsíc prohřívá až do hloubky. Oba modely pak dávají rozdílnou odpověď, ptáme-li se, kde bude láva vyvěrat na povrch. V případě do hloubky prohřátého měsíce by to bylo v okolí pólů, zatímco ve scénáři počítajícím s astenosférou v hlavní roli, by se těžiště sopečných výbuchů přesunulo na rovník.

Erupce sopky Tvashtar na Ió v roce 2007|foto: NASA

Překvapení a otazníky
Tým odborníků začal za pomoci geologické mapy měsíce statisticky zkoumat rozložení vulkánů na povrchu. Zjištění, které průzkum přinesl, všechny překvapilo. Místa skutečné sopečné činnosti byla oproti předpokládané poloze posunutá o 30-60° směrem na východ. Jediný jednoznačný závěr zní, že procesu nerozumíme tak, jak bychom si přáli. Ve skládance nám ještě nějaký dílek chybí. Podle vědců, by posun mohl vysvětlit například podzemní oceán žhavého magmatu. Látka by se tak mohla pod povrchem přemísťovat vlivem magnetického pole a přesouvat se na značné vzdálenosti. Jak je to doopravdy, to zatím nikdo s jistotou říct nedokáže.