Somálsko je na pokraji dalšího ničivého hladomoru

Smrtící past způsobená kombinací klimatické změny zhoršující extrémní sucha a ozbrojeného konfliktu i tentokrát mění život v některých částech Somálska na zápas o přežití.

Čtěte také

Somaliland není Somálsko

„Somálsko je opravdu v zoufale závažné situaci,“ popisuje pro Český rozhlas regionální mluvčí Světového potravinového programu Petroc Wilton. „Je to nejdelší sucho v Somálsku za posledních 40 let. Běžně má země dvě sezóny dešťů ročně. Čtyři z nich nepřišly, teď bychom měli mít tu pátou, ale na déšť to nevypadá.“

Odhad Světového potravinového programu ze září předpovídal, že na konci letošního roku bude v Somálsku přes 6 milionů lidí čelit kritickému hladu a dvě oblasti v centrálním Somálsku budou zasažené hladomorem.

Dva poslední rozsáhlé hladomory v roce 1992 a 2011 v zemi s odhadovaným počtem asi 17 milionů obyvatel zabily půl milionu lidí. Wilton upozorňuje, že polovina obětí posledního hladomoru zemřela v týdnech před jeho oficiálním vyhlášením.

„Víme, že lidé v Somálsku umírají už teď,“ přibližuje situaci na místě Wilton. „Mluvil jsem s rodinami, které utekli ze svých domovů kvůli suchu nebo kvůli konfliktu, aby se dostaly na bezpečném místě k pomoci. Některé z nich cestou přišly o své děti. Mluvil jsem s jednou mladou rodinou, která mi vyprávěla, že den předtím než dorazili do tábora, zemřela jejich roční dcera. Zavedli mne pak k místu, kde ji pohřbili.“

Lidi při hladomoru zabíjí nejen hlad, ale taky nemoci, špatná hygiena a nedostupnost nezávadné pitné vody.
Petroc Wilton

Milice Šabábu, které nuceně najímají dětské vojáky a vybírají poplatky od farmářů, navíc  brání i tentokrát větší záchranné operaci. „Některé oblasti, které jsou nejvíce postižené, jsou zároveň oblasti, do kterých je pro humanitární organizace složité se dostat i právě kvůli bezpečnostním rizikům,“ potvrzuje regionální mluvčí Světového potravinového programu Petroc Wilton.

„Zároveň z míst zasažených konfliktem lidé často migrují do táborů pro vnitřně vysídlené. Některé z těchto táborů se zvětšují až děsivým způsobem.“ Wilton upozorňuje, že lidi při hladomoru zabíjí nejen hlad, ale taky nemoci, špatná hygiena a nedostupnost nezávadné pitné vody.

Sucho od poloviny roku 2021 do konce letošního října zabilo podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN taky asi 3 miliony kusů dobytka. V oblasti, která se tradičně živí pastevectvím, způsobují obrovské úhyny dobytka společně s rostoucími cenami potravin obrovské problémy.

„Ke konci října jsme 3 milionům 300 tisícům lidí dodali potravinovou pomoc a asi půl milionu nutriční podporu,“ vypočítává Wilton s tím, že 84 procent podpory Světové potravinové organizace je v Somálsku v peněžní formě. V regionech, kde funguje trh, lidé dostávají podporu přes mobilní transfer peněz nebo jako poukázku.

Podle informací, které jsme tam získali, tak letos nově přibylo asi 15 tisíc uprchlíků, kteří zatím nejsou registrovaní.
Erik Siegl

Sucho a nepokoje z vyprahlých oblastí vyhání další a další lidi. Odcházejí i do sousední Keni. Na východě Keni v okolí města Dadaab už od 90. let fungují tři uprchlické tábory. V říjnu je navštívili fotograf Jiří Pasz a vedoucí zahraniční sekce Diakonie Českobratrské církve evangelické Erik Siegl.

„Podle informací, které jsme tam získali, tak letos nově přibylo asi 15 tisíc uprchlíků, kteří zatím nejsou registrovaní,“ popisuje Siegl. „Žijí někde na okraji táborů bez dostatečného přístupu k vodě, sanitaci, v provizorních podmínkách.“ Cesta ze středního Somálska do táborů asi sto kilometrů od somálsko-keňské hranice může trvat i několik dnů. Rodiny ji většinou absolvují pěšky.

Česká pomoc

Některé se do Keni vracejí potom, co se znovu snažili usadit v Somálsku. Jiní uprchlíci žijí v oblasti už 30 let. Centrum uprchlických táborů je velké tržiště. „Spousta lidí má nějaké malé krámky, obchoduje se zbožím,“ přibližuje Siegl. „Najdete tam třeba i kadeřnictví, obchody s oblečením, samozřejmě obchody s potravinami.“ I tak je ale většina uprchlíků závislá na potravinové pomoci. V táborech jsou i zdravotní centra a školy.

Centrum od Česka získalo materiál, ale třeba i pec potřebnou k výrobě protéz.

Humanitární organizace ale podle novináře z místního rádia v poslední době pozorují v táborech nárůst počtu sebevražd: „Má to mnoho důvodů, ale hlavním je stres. Protože v uprchlickém táboře je to jako v otevřeném vězení. Není tu žádná naděje, ale naopak beznaděj. Není tu práce. Jdete do školy, studujete a pak se vrátíte do tábora.“

Diakonie v oblasti podporuje zdravotní péči pro uprchlíky i místní lidi. Přes program českého ministerstva vnitra MEDEVAC pomohli například vybavit protetické centru v nemocnici v městečku Dadaab, okolo kterého jsou uprchlické tábory rozprostřené.

Čtěte také

Povodně v Pákistánu jsou klimatický masakr. Četnost a intenzita takových přírodních katastrof bude narůstat, říká Mizutoriová z OSN

Centrum od Česka získalo materiál, ale třeba i pec potřebnou k výrobě protéz. Zdravotník Amos Nekundi se teď stará o asi 50 lidí s amputacemi nohou: „Většina amputací je kvůli občanské válce – výbuchy improvizovaných bomb nebo střelná poranění. Několik amputací je kvůli nemocem, jako je diabetes.“ Nekundi taky dodává, že centrum pečuje i o tři děti a 45letého muže, který má amputované obě nohy.

Nemocnice v Dadaabu má jen čtyři oddělení – kromě protetického a rehabilitačního centra taky porodní oddělení a operační sál. „V rámci projektu MEDEVAC jsme tam taky dodávali lůžka, inkubátory, operační nástroje, sterilizátory, přístroje do laboratoře na analýzu krve a na různá vyšetření,“ dodává Siegl z Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Připravila Jana Karasová.