Solženicyn a Masaryk

Kdo si v tehdejším Československu snad dělal o komunismu iluze, měl šanci procitnout: Monstrózní Stalinovo sousoší na pražské Letné sice nechali soudruzi už zbourat a blýskalo se na pražské jaro, ale v Jáchymově a v dalších ostrovech českého gulagu panoval duch tuhého stalinismu dál. Naděje na trochu svobody převálcovaly vzápětí pásy sovětských tanků.

Do znormalizovaného Československa se pak další Solženicynovy romány dostávaly už jen v podobě četby na pokračování z Rádia Svobodná Evropa. To byl ale autor také dávno na západě, protože ho tam v roce 1974 nechal Brežněv násilně vyvést.

Své příznivce tam ovšem Solženicyn poněkud iritoval: nevešel se do škatulek, nedal se zapřáhnout do žádné politické káry. Někdy hraničily jeho výroky se slavjanofilstvím a s antisemitismem. Často byly výstřední.

Se zaujetím až s obsesí se snažil odhalit a popsat příčiny katastrofy, kterou pro Rusko znamenala Velká říjnová revoluce v roce 1917. A v této souvislosti napadl v jedné chvíli, ze svého exilu v americkém Vermontu, velice vehementně také ikonu československé demokracie, totiž zakladatele československého státu T.G. Masaryka. Podle Solženicyna měl totiž Masaryk prý se svými legiemi po skončení 1. světové války v roce 1918 v Rusku velkou- a údajně naprosto reálnou- šanci porazit bolševiky. Neudělal to- a v Solženicynových očích byli tak Češi a Slováci za zotročení půlky Evropy pod komunismem spoluodpovědní a mohli si stěžovat jen na sebe.

O Solženicynově tezi se tenkrát nějaký čas vedla polemika na stránkách Svědectví a historici dokazovali, že československé legie nemohly ruské bolševiky porazit. Bylo jich sice na 50 000 a byly, jak Solženicyn zdůrazňoval, jedinou disciplinovanou a jednotně vedenou vojenskou složkou na severu a východě Ruska, ale početně bylo bojovníků, které bolševici sehnali dohromady ze všech koutů Ruska a rekrutovali je ze zajatců, podstatně víc. Rudou armádu nakonec neporazila ani vojska Kerenského nebo Denikina. A jejich důstojníci odcházeli do exilu už v roce 1919, kdy legie byly stěží ve Vladivostoku.

Jak dnes říká Ivan Medek, syn legionáře od Zborova Rudolfa Medka, který boje legií v Rusku popsal v knize Mohutný sen, nebyla Solženicynova představa, že by nad bolševiky zvítězily Masarykovy legie, realizovatelná hlavně proto, že kamkoliv legionáři přišli, organizovali místní obyvatelé plesy a oslavy, ale ani je nenapadlo se k legionářům přidat a bojovat po jejich boku.

Legie měly obrovský význam pro zahraniční odboj, ovšem hlavně v politickém slova smyslu: dokázaly totiž, že rodící se československý stát je akceschopný. Zachránit svět před komunismem, jak o tom snil Solženicyn, bylo ale evidentně nad jejich síly.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .