Šok, euforie i deprese. Psychický stav zajatců prochází po propuštění různými fázemi, vysvětluje psycholog Vymětal

O rukojmích zatím nic nevíme. Jejich propuštění bude proto náročné i z hlediska asistujících odborníků. Propouštění v takové míře a s tolika neznámými je, zvláště z české zkušenosti, bezprecedentní. Jejich stav, diagnózy nebo zotavování je proto nemožné predikovat.

Čtěte také

Příměří by mělo začít platit v pátek ráno. Izraelci dohodu přijímají se smíšenými pocity, říká česká velvyslankyně v Izraeli

„Záleží hodně na povaze rukojmích, v jaké situaci byli zadržováni, jestli byli drženi izolovaně, nebo ve skupinách, jestli mohli mluvit rodným jazykem, jestli tam byly děti,“ vyjmenovává klíčové faktory a přidává další důležité neznámé.

„Nevíme, v jakém byli stavu, kde byli, jestli měli denní světlo, jestli byli dezorientovaní, jestli jim byla podávána narkotika. Roli může hrát spousta dalších faktorů, o kterých my nic nevíme.“

Rozhodující bude i přístup teroristů k zajatcům. „Někdy mohou být dehonestováni pod útrapami. Jindy naopak může být vnímána jejich hodnota, a proto se s nimi zachází slušně, aby vydrželi, protože rukojmí má cenu, když je živý,“ vysvětluje Vymětal.

Stockholmský syndrom

Psychický stav zajatců prochází po propuštění několika fázemi.

„Nejdřív je tam popření situace, pocit neskutečna, potom velká úzkost,“ popisuje. „Potom dochází k relativnímu zklidnění, kdy se definují podmínky, člověk se přizpůsobuje pravidlům hry a má nějakou naději na záchranu.“

Pokud pomoc nepřichází, naděje se mění ve zklamání a ztrátu iluzí. Tento stav doprovází vyčerpanost, rezignace nebo apatie. „Fáze záchrany je zase velkým náporem na psychiku, protože člověk s ní třeba už nepočítá nebo tomu nevěří,“ konstatuje. „Záleží, jakým způsobem je zachráněn, jestli je to vyjednávání, propuštění nebo ozbrojená záchranná akce.“

Čtěte také

Jan Fingerland: Naživu jen podmínečně – izraelští rukojmí v Gaze

Přirozenou reakcí na znovunabytou svobodu může být radost i deprese. „Po propuštění přichází přirozeně šok. Lidé mohou být dezorientováni, mohou pociťovat velkou úzkost, kolísání emocí,“ uvádí Vymětal. „Po osvobození nastává fáze, kdy se člověk začíná vyrovnávat se situací, adaptuje se na novou realitu. Objevuje se tzv. akutní stresová reakce.“

Vyrovnávat se musí zajatci i s přerušením vztahů s pachateli. „To je normální adaptace na situaci. Stockholmský syndrom je spíš nadsázka, která byla filmově zpracována a jako psychologové se úplně nekloníme k tomu, že to nastává,“ podotýká.

Navázání vztahů s únoscem zpravidla bývá strategickým krokem, který má oběti přinést výhody, nebo dokonce zachránit život. „Rukojmí jsou si vědomi rizik a sami se racionálně chovají tak, aby vytvářeli vazbu. Ta je život ochraňující, protože pachatel má potom větší bariéru je třeba zabít,“ říká Vymětal.

Více psychické zátěže než odborníků

Dopad na psychiku nemá jen stres unesených, ale také přeživších nebo rodinných příslušníků bez informací o svých unesených blízkých.

Čtěte také

Některé reakce na válku na Blízkém východě jsou bezcitné, jednostranné a šokují svou amorálností, tvrdí Izraelci

„Jsou zasaženy celé rodiny. Nebudeme hodnotit, kdo více a kdo méně. Možná, že příbuzní jsou ve větším stresu než rukojmí. To my v tuto chvíli nevíme, ale mnohdy to lze předpokládat,“ podotýká.

Důležitá bude postupná rekonvalescence a komunitní pomoc. Tragédie totiž zasáhla i celou řadu terapeutů, záchranářů a dalších pomáhajících profesí.

„Spíš jde o to posilovat mechanismy, které lidem pomáhají – přirozenou oporu a komunitní oporu, protože dopad na jednotlivce v celé společnosti v Izraeli je tak velký, že tolik odborníků na duševní zdraví jistě nemají,“ předpokládá psycholog.

„V tom jsou ale Izraelci dobří. Oni tento systém budovali, udržovali už dříve a ta společnost je na komunitní soudržnosti do značné míry postavena.“

Čtěte také

Izrael schválil dohodu o příměří. Konec války ani antisemitismu to ale nepřinese, myslí si antropolog Kalenda

Lidé jsou navíc velmi přizpůsobiví. „Adaptujeme se na změny. Sami na sobě si můžeme všimnout, co jsme schopni sledovat v televizi v současnosti a jak už válku bereme jako normální jev,“ podotýká Vymětal a vybízí k posilování duševního zdraví.

„Je taky na nás, jak podporujeme vlastní duševní zdraví a odolnost, když jsme vystaveni nepříznivým zprávám,“ uzavírá.

„Ale abychom mohli fungovat, musíme si zachovávat iluzi bezpečí, fungování společnosti, pravidel, které tady máme. Život, který tady v Česku žijeme, nemůžeme žít pouze myšlenkami na válku.“

Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologii mimořádných událostí a krizového řízení|foto:Amálie Berková, Český rozhlas

Více podrobností o psychické pomoci rukojmím a jejich rodinám, komunitní pomoci v Izraeli a stockholmském syndromu zajatců si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Šárka Fenyková.