Socialistická Venezuela?

Nikdo nepochybuje, že poslanci dnes zvláštní zmocnění potvrdí. Chávez může počítat s pohodlnou většinou zákonodárců.

Neznamená to, že by v zemi nebyla opozice. Vždyť v presidentských volbách v minulém roce se proti Chávezovi postavilo 40% voličů. Nemá však dost prostoru, kde by své názory vyjádřila. Udělala totiž chybu, když se v roce 2005 nezúčastnila parlamentních voleb. Kromě toho je rozhádaná a nejednotná.

Co vlastně chce Chávez presidentskými dekrety zařídit? Na to už dal odpověď před volbami a v zásadě to zopakoval při nástupu do presidentského křesla začátkem letošního ledna. Stručně řečeno chce posílit státní moc. Kontrolovat a ovládnout ropný průmysl, vrátit pod vliv státu některé podniky jako například národní telefonní společnost, která byla privatizována před sedmnácti lety. Chce také znárodnit Elektrické podniky Caracas. Obě posledně jmenované společnosti jsou zatím v rukou zahraničního kapitálu. Další věcí, kterou chce Chávez změnit, je řízení centrální banky. Přeje si, aby byla zbavena své autonomie a byla podřízena vládě. Tím by ovšem banka ztratila možnost vykonávat svou funkci. V politické oblasti si přeje změnit Ústavu a začlenit do ní například možnost, aby mohl být volen donekonečna. Jednu takovou změnu se mu už podařilo prosadit v minulosti. Presidentem je tentokrát potřetí a to na plných osm let. Nová ústava by měla také přijmout nový název státu. Venezuela by se měla nazývat "Socialistická republika Venezuela".

Zahraniční politika v latinskoamerickém kontextu by se měla orientovat na připoutání co největšího počtu zemí k Venezuele. Chávez také vyhlásil boj Organizaci amerických států, jehož generálního tajemníka José Miguela Insulzu nazval zbabělým hlupákem. Mimochodem reagoval tak na Insulzův výrok, totiž že rozhodnutí venezuelské vlády neobnovit licenci soukromé televizní stanici Caracas je možno chápat jako útok na svobodu slova.

Své plány Chávez s nikým projednávat nemíní. "Projekt výstavby socialismu je neoddiskutovatelný," řekl Chávez ihned po svém opakovaném zvolení presidentem. Jedinou diskusi, kterou připouští je časový harmonogram plnění. A jak už bylo řečeno, volby ukázaly, že k tomu má silný mandát.

Venezuelští političtí analytici a komentátoři, i ti z opozice, se domnívají, že Chávezův plán je splnitelný, i když s velkými obtížemi. Ceny venezuelských akcií v posledních dnech klesly prudce až o 20%, ale venezuelská vláda má v současné době přes 55 miliard dolarů v mezinárodních bankách. Nejvíce snad Venezuele přispívají paradoxně Spojené státy, které rády kupují její ropu a Chávez jim ji rád prodává.

Jaký model státu sleduje venezuelský president? Je to kubánský ruský či čínský příklad, kterým se nechává inspirovat? Nad tím si lámou hlavu různí analytici na celém světě, ale zdá se, že to nevědí ani sami příznivci Cháveze. Michael Cox z prestižního centra Chatham House v Londýně soudí, že "by se mohl pohybovat ke státní ekonomii sovětského stylu, i když znárodňování samo o sobě neznamená, že se tak stane". Cox řekl stanici BBC, že venezuelský vůdce nejspíš "pluje s proudem" a znárodňuje podobně jako v jiných latinskoamerických zemích, kde se vlády domnívají, že privatizace podniků v devadesátých letech byla provedena podvodně.

Jeden z největších znalců "chavismu" jak také někteří nazývají Chávezovu politiku, analytik Alberto Garrido suše konstatoval, že Venezuela se stává "politickou laboratoří".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .