Sobotka plánuje další reformu rozpočtu

S jejími prvními obrysy přišel zcela očekávaně stínový ministr financí za ČSSD Bohuslav Sobotka. Jeho konzervativní přístup je protikladem revolučních změn, o které se přinejmenším slovně snažili ministři z kabinetu Mirka Topolánka.

Reforma veřejných financí, která byla schválena loni, je nepochybně reformou velkých slov. Podle původních prohlášení reforma zachraňovala státní rozpočet před krachem, který se blížil každým dnem. Dnes ministr financí Miroslav Kalousek plánuje udržet v roce 2010 schodek veřejných financí na úrovni 1,5 procenta, tedy ve stejné výši jako byl v roce 2007. Vzhledem k tomu, že Česko zažívalo a stále ještě zažívá vysoký hospodářský růst, to není výsledek právě oslnivý. Pohled na první návrh rozpočtu pro rok 2009 prozrazuje, čeho se konkrétně dosáhlo. Stát poněkud zpomalil růst výdajů, zároveň však zbrzdil nárůst příjmů, protože se snížily daně z příjmů fyzických i právnických osob. Z hlediska fiskální bilance to celé proběhlo podle pravidla nula od nuly pojde.

Škrtalo se především v mandatorních výdajích, ovšem nepříliš důrazně, protože jejich podíl na rozpočtu bude v příštím roce vyšší, než loni, tedy v období před reformou. Dodejme, že pod mandatorními výdaji se rozumí především sociální dávky, splátky státního dluhu a příspěvky na penzijní připojištění či stavební spoření. Tedy výdaje předepsané státu zákonem.

Úspory se tedy téměř bez výjimky budou hledat v mzdových výdajích ministerstev. Nadále se předpokládá, že objem mzdových prostředků poroste ročně jen o 1,5 procenta, tedy o poznání méně, než činí inflace. Na druhé straně se ovšem zvýšily investiční výdaje do výše v evropských zemích nebývalé. Letos jich je proti loňsku více o 40 miliard, tedy o polovinu. Víc než desetiprocentní podíl investic na rozpočtových výdajích je unikátní. V příštím roce ovšem už tak dobře nebude, pokud se nezačnou úspěšněji čerpat dotace z evropských fondů.

V této chvíli přichází sociální demokrat Sobotka a chce pokračovat. Jak řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, nechce žádné dramatické změny. Nebude snižovat, ale ani zvyšovat daně. Pouze by chtěl zvýšit sazbu daně z příjmu pro ty, kdo vydělávají víc než čtyřnásobek průměrného platu. Ti ze své mzdy nad zmíněný čtyřnásobek neodvádějí sociální ani zdravotní pojistné a měli by tedy mít vyšší daň, protože je jejich celkové zdanění nižší, než u ostatních. To ovšem není revoluce ani v nejmenším, spíše se jen Česko vrací k poměrům obvyklým v západní Evropě. Bývalý ministr se tedy soustředí na výdaje, ovšem předem slibuje, že nechce šetřit na důchodech. Pokud jde o ostatní sociální dávky, tak realisticky připouští, že úspěchem bude už to, že v případné levicové vládě zabrání kolegům, aby je zvyšovali. Mzdy státních zaměstnanců bude nutno opět zvyšovat rychleji, nakonec žádný ministr financí by před nimi v příštím volební období bez toho neobstál.

To zní pro mnohé příjemně, ovšem růst výdajů se tím určitě nezpomalí, pokud ještě nebude akcelerovat.

Zbývají tedy státní investice a různé dotační programy. Podle Sobotky bude třeba rozhodnout, ve kterých by se mělo pokračovat. To znamená vyhodnotit, kde fungují státní i evropské dotace nejlépe a pak se soustředit na ty obory, kde se veřejné finance utrácejí nejvíc efektivně. Předem je jasné - tak zní evergreen všech dosavadních vlád - že se dotace zvýší v oboru vzdělanosti a výzkumu. Ovšem nutno dodat, že málokterý ze slibů byl někdy aspoň částečně splněn.

Tento střízlivý přístup má být podle Sobotky završen přijetím eura někdy v roce 2013, nebo 2014. Tak zní hlavní cíl hospodářské politiky příští vlády, pokud ji bude sestavovat sociální demokracie.

Zní to dobře, ovšem je tu čertovo kopýtko a to jsou již zmíněné sociální výdaje. Pokud se s nimi neudělá něco zásadního, tak je Sobotkův plán předem ztracen. Když výdaje na důchody rostou ročně téměř o třicet miliard, dotačními úsporami se to nevyrovná. V tomto ohledu se stále víc sbližují pozice sociálního demokrata Sobotky s vystřízlivělými finančníky Topolánkovy vlády.

Současná vláda například zmrazila odvody zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce a Sobotka se nikdy nezmínil, že by mu to vadilo. Dodejme, že je to v mandatorních výdajích třetí největší položka po důchodech a splátkách státního dluhu. Sobotka také uznává jako správný druhý krok penzijní reformy, kdy by měly část státních důchodů nahradit penzistům peníze z připojištění.

Sobotkův plán je fakticky první vlaštovkou volební kampaně pro volby v roce 2010. Ukazuje se přitom jedno. Která z politických stran nejlépe vymyslí, kde sehnat peníze pro rozjezd penzijní reformy, tedy jejího druhého kroku, má právo volby vyhrát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .