"Sněhová bouře" kolem hvězdy
Hubblův kosmický dalekohled pozoroval těsné okolí hvězdy AU v souhvězdí Mikroskopu. Našel kolem ní disk plný prachu, z něhož se rodí planety. Takové disky už byly známy, ale teď se poprvé podařilo změřit velikost a strukturu prachových zrníček. Jejich pohyb připomíná "sněhovou bouři".
Výsledky pozorování oznámili 7. ledna astronomové z univerzity v Berkeley na setkání Americké astronomické společnosti v Seattlu.
Co dělá kolem hvězdy prach?
Hvězda AU ze souhvězdí Mikroskopu (mezinárodní zkratku Mic) je ze hvězdného hlediska mladice. Její věk 12 milionů let odpovídá v životě člověka stadiu novorozence jen pár dní po porodu. Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu kulovitého tvaru. Uvnitř je nejhustší a nejteplejší - právě tam se zapálí termojaderné reakce, čímž vzniká hvězda.
Zbytek prachu zůstává kolem hvězdy a prachové částice se v něm srážejí a nabalují na sebe. Z nejhustších zárodků vznikají planety. Právě takový prachový disk pozoroval HST u hvězdy AU Mic.
Jak se prach pozoruje?
Narozdíl od hvězdy prach vůbec nesvítí, jen rozptyluje světlo z hvězdy. Aby bylo možné toto rozptýlené světlo spatřit, je potřeba kotouček hvězdy zakrýt. To byl dlouho velký technický problém, protože každá hvězda (kromě Slunce) je na obloze tak malinká, že vypadá jako bod. Pro zakrytí bodu je třeba něčeho nesmírně malého. Jedině tak vyniknou útvary v nejtěsnějším okolí zakrývané hvězdy.
Dnes je tento problém vyřešen a prachové disky kolem hvězd se pozorují poměrně běžně. Tedy alespoň u těch blízkých. To je i případ AU Mic vzdálené 32 světelných hvězd, což je jen 8x dále než nejbližší hvězda od Slunce.
Je třeba zdůraznit, že jednotlivé částice vidět nejsou. Na to nestačí ani největší dalekohledy světa. Vidíme je jen pohromadě, protože v takovém případě dostatečně rozptylují světlo hvězdy.
Jak prachový disk vypadá?
Disk nesahá až ke hvězdě, začíná asi ve vzdálenosti 2 miliardy km od ní a končí ve 2,5 miliardy km. To přibližně odpovídá situaci, v níž by byl půlmiliardový pás kolem dráhy našeho Uranu.
Pokud bychom si chtěli částice v disku AU Mic nějak představit, asi nejlepší přirovnání jsou "sněhové vločky". Jemné částečky v disku skutečně připomínají zimní sněhové vánice. Jen ta rychlost je poněkud větší. Disk se otáčí kolem hvězdy a prachové částečky se pohybují rychlostí desetitisíců kilometrů za hodinu.
Z chování částic vědci usuzují, že se mezi nimi pohybují i tělesa větších rozměrů. Ty ovšem vidět nejsou. Pokud zůstaneme u našeho přirovnání, tak budou tato větší tělesa odpovídat "sněhovým koulím". Ty se mezi sebou srážejí, a tak vznikají pozorované drobné "sněhové vločky". Záření z hvězdy je potom "odfoukne" do okolního prostoru.
Vědci jsou překvapeni tím, že se tak malé částečky prachu v disku vůbec udrží. Disk je plný dynamických procesů a turbulencí, které by částečky měly dávno rozmetat. Prachová zrníčka jsou velmi chatrná, hned se rozpadají a astronomové zatím neznají mechanismy, které by jim pomohly pozorované podmínky přežít. Výzkum AU Mic bude jistě pokračovat. Už jen proto, že podobně vypadala před 4,5 miliardami let i naše sluneční soustava.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
