Smažte, pomůžete ochladit planetu, nabádají britští vědci. Ale s rozumem, dodávají
Ze závěrů britské studie vyplývá, že smažení pomáhá ochlazovat planetu. Do atmosféry se totiž při smažení dostávají mikročástice, které pomáhají utvářet mraky, a nepřímo tak přispívají k ochlazování zemského povrchu.
Vědci z Univerzity v Readingu zjistili, že molekuly tukových částic tvoří zhruba deset procent aerosolu, který se nachází v atmosféře nad Londýnem. Kousíčky přesmaženého tuku fungují jako takzvaná kondenzační jádra. Ta pomáhají vodě změnit skupenství z plynného na kapalné a shlukovat molekuly vody. Přímo se tak podílejí na tvorbě mraků a urychlují vysrážení vody. Bílé mraky pak pomáhají odrážet teplo ve formě slunečního záření zpátky do vesmíru, a tím pádem ho na zemský povrch dopadne méně.
Coby kondenzační jádra samozřejmě nefungují jen částice z přesmaženého tuku. Stejnou službu v atmosféře odvádí třeba kapičky mořské vody, písek, sopečný popel, části rostlin nebo bakterie.
Pomocí ultrazvukové levitace se podařilo zjistit, že částice tuku se v atmosféře udrží velice dlouho. Jsou odolné proti oxidaci a voda má pak pevnější konzistenci – chová se spíš jako med.
Při ultrazvukové metodě se pracuje se silnými zvukovými vlnami, které dokáží nadnášet předměty. V tomto případě nechali vědci levitovat právě kapku tuku, kterou pak mohli zkoumat za podmínek podobných těm, které panují v atmosféře. Kapičku tuku také měřili třeba laserem nebo rentgenem, aby se dozvěděli co nejvíc o její struktuře.
Britští vědci ale upozorňují, že jejich výzkum nemá ambici stát se receptem na spásu klimatu. Nasmažit bychom toho totiž museli opravdu hodně, abychom atmosféru nějak ovlivnili. Kromě toho, nesmíme zapomínat, že tato forma vaření spotřebovává hodně energie. Takže čím víc budeme smažit, tím víc můžeme do atmosféry dostat skleníkových plynů – hlavně oxidu uhličitého z fosilních paliv.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.