Složení nové vlády

9. červenec 2002

Nová vláda je od pondělního odpoledne kompletně sestavena, vyjednavači ukončili třínedělní sérii schůzek a konkrétní jména předložili veřejnosti. Občané si kladou otázku, nakolik se jim nelehký úkol povedl a komentátoři se předbíhají v originalitě svých názorů a hodnocení. Mohl však být výsledek jiný, než jaký je?

Jednání o vládě a jejím programovém prohlášení všichni od začátku chápali jako úkol jít cestou nejmenšího možného zla. Vždyť chceme proevropskou vládu a za zády čekají nebývale úspěšní komunisté a svým euroskepticismem známá ODS. Snaha po domluvě za každou cenu byla na rozdíl od situace před čtyřmi lety evidentní. Konkrétní složení vlády, výsledek třítýdenních dohadů je věrným odrazem oněch jednání, tedy - ta nejlepší ze všech možných špatných variant.

Kabinet bude mít jedenáct sociálních demokratů, tři lidovce a tři unionisty. Z bývalých ministrů se na svých postech udrželi jen tři, zato se do vlády dostalo celkem devět politiků, pro něž to bude vůbec první zkušenost v ministerském křesle. Statistici by dodali - jde o dosud nejmladší vládu, protože nikomu z ministrů není více než 60 let a sedmi z nich není ani čtyřicet. Za povšimnutí stojí i fakt, že v ní zasednou hned dvě ženy.

Kromě premiéra Špidly se od počátku nepochybovalo o ministerstvu zahraničí pro Cyrila Svobodu, o vnitru pro Grosse, o Tvrdíkovi na obraně a tušilo se, že Pavel Rychetský obsadí křeslo ministra spravedlnosti. Svobodovi se navíc pro tuto chvíli podařilo obratným manévrováním eliminovat snahu po vytvoření postu pro evropské záležitosti, takže zatím nehrozí jeho odsunutí na druhou kolej. O ostatních místech v kabinetu dlouho panovaly jen dohady. Stejně tak dlouho se však vědělo, že vítězná ČSSD, která vyhrála volby nad Koalicí rozdílem několika tříd, nedá svým novým spojencům žádné zásadnější ministerstvo. Proto se předpokládalo, že svá místa budou muset opustit ministr životního prostředí Kužvart a kultury Dostál. Pravda to nakonec byla jen napolovic, Dostál ministrem zůstal. Přesto i tato okolnost ilustrovala jistou absurditu koaliční matematiky, protože jak Dostál, tak Kužvart byli těmi z nejúspěšnějších ministrů v bývalé vládě. Přesvědčili o své kompetentnosti, Kužvart si i u svých odpůrců získal respekt pracovitostí a jistou neústupností, Dostál zase svým nesporným charismatem. Právě toho měl nahradit Petr Mareš z Unie svobody DEU, který volbami neprošel a hrozilo mu, že ztratí veškerý politický vliv. Nakonec Dostál zůstává a Mareš je od pondělka místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a lidské zdroje. Což je nová funkce, která - pokud ji nový vicepremiér nenaplní svou vlastní aktivitou - bude budit dojem, že byla ušita jako záplata na zklamání Unie svobody, že se jí nedostalo ministerstva školství a nakonec ani kultury.

Pokud i nadále vycházíme z faktu, že sociální demokraté nechtěli pustit zásadnější ministerstva, pak museli nově vytvořit jiné, sice s honosným názvem, ale bez valného smyslu. Obsadil ho Vladimír Mlynář také z US-DEU a nese jméno ministerstvo pro informační technologie. Ale budiž, třeba z nás díky němu bude brzy druhé Japonsko.

Kromě toho, že do kabinetu bylo třeba integrovat nové koaliční spojence, zřejmě i sociální demokraté sami uznali, že někteří jejich bývalí ministři se ve funkci příliš nezaskvěli a nahradili je z vlastních zdrojů. Tak ministerstvo zemědělství povede Jaroslav Palas. Před tím leží snad nejtěžší úkol ve vztahu k Evropské unii, protože tvrdí, že bude bojovat za stejné dotace jako mají zahraniční zemědělci, s čímž Unie nesouhlasí. Rasantní Petra Buzková zasedne na ministerstvu školství, které její předchůdce zanechal v poměrně žalostném stavu. Buzková, která se rozhodovala mezi místem předsedkyně poslanecké sněmovny a právě školstvím si zřejmě zvolila tu těžší možnost, zvlášť vzhledem k tomu, že bývalý premiér Zeman její dosavadní pracovní nasazení veřejně kritizoval. Smysluplně vypadá obsazení ministerstva práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem, protože má odborářskou minulost, kvůli které se téměř zapomnělo na tu komunistickou.

Klíčovým ministerstvem však zřejmě budou finance a právě zde panují pochybnosti, zda premiér Špidla příliš neriskoval, když ho svěřil dosud nevyprofilovanému Bohuslavu Sobotkovi. Existují domněnky, že teprve třicetiletý ministr funkci dostal hlavně proto, že má v plánu bránit i do budoucna vysoké schodky státního rozpočtu, což nezní vzhledem k Evropské Unii ani zadlužování státu příliš povzbudivě. Jediný, kdo ve vládě už byl, ale na jiném křesle, je dosavadní ministr financí, nyní ministr průmyslu a obchodu je Jiří Rusnok. Protože dobře vycházel se svým předchůdcem Grégrem, nelze očekávat, že bude prosazovat výrazně odlišnou politiku, než tento jeho předchůdce.

Celkově lze konstatovat, že personální složení nové vlády naplňuje rčení "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Pro koalici se podařilo najít místa, která alespoň některé čekatele uspokojí, aniž by sociální demokracii mohlo něco zabránit v postupném naplňování volebního programu a vizí, které jsou připisovány právě současnému premiérovi.

rse@rozhlas.cz

autor: Vladim Pavrovský
Spustit audio

Více z pořadu