Slovo je zbraň

(odpověď Václava Klause): Myslím, že ten věcný problém je opravdu poněkud složitější, než jak je trivializován. Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.

Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora. Aspoň v tom, co se každé dítě učí ve škole. Samozřejmě, že je třeba patřičnou pietu tomuto místu zvolit. Pokud tomu rozumím, jistá forma piety byla zvolena vládou před deseti lety a pak ještě vláda Miloše Zemana zvolila nějaké doplnění.

Ale úvaha o tom, že má Evropský parlament suplovat rozhodování naše domácí, je pro mě naprosto smrtící, nepřijatelná. A tím jsme v zásadě v debatě o evropské ústavě. Ano, lidé se dělí na dvě skupiny. Jedna si myslí, že nějaká vnější síla má suplovat naše rozhodování, druhá půlka lidí si myslí, že nemá. Argumenty, proč by to tak mělo, či nemělo být, to už bychom zase utíkali někam úplně jinam. Ale dovětek, že to (výzva k odstranění vepřína v rezoluci europoslanců - pozn. red.) tam bylo vsunuto iniciativou jednoho poslance, že drtivá většina europoslanců, včetně našich, nevěděla, že tato věta tam je, a že proto vůbec nevěnovali tomuto hlasování pozornost, je jen tragickou ukázkou absence demokracie v Evropském parlament".(konec citátu)

Chápu, že prezident Klaus je do nepříčetnosti rozběsněn tím, že mu někdo, tedy nějací, jemu a jeho uvažování a chápání vzdálení europoslanci, oponuje, popřípadě ho obviňuje z manipulování s fakty, týkajícími se jak euroústavy, tak i (z pohledu prezidenta Klause) vnitřních záležitostí České republiky.

Chápu, že je rozběsněn mechanismy, které umožňují vsunout do prohlášení Evropského parlamentu větu, která ho dopaluje.

Jenže - jednak Václav Klaus jistě ví, kolik takových vět a větiček bylo vsunuto nebo naopak vyškrtnuto ze všech možných zákonných norem v dobách jím a jeho lidmi vymyšlené a kontrolované tzv. "privatizace". Jistě ví, že to republiku stálo pěkných pár stovek miliard korun, které mohly být státu ukradeny právě díky těm snadno přehlédnutelným větičkám nebo díky jejich nepřítomnosti v zákonech. Za druhé - jistě se výzva Evropského parlamentu dala odbýt právě jen poukazem na vnitřní mechanismy schvalování norem této instituce.

Takže naprosto nechápu, proč se pustil do amatérského komentování okolností, za jakých fungoval sběrný tábor v Letech u Plzně. Zvlášť to nechápu proto, neboť vím, že prezident Klaus je chytrý člověk, který dozajista umí rozeznat významovou shodu slov "sběrný" a "koncentrační".

Nemá smysl tady po stopadesáté vysvětlovat, kudy vedly cesty lidí přes sběrné a pracovní tábory do táborů koncentračních. Klausovo slovíčkaření se tu pohybuje nikoli na tenkém ledě, ale na ledové tříšti, kterou prezident propadá do cynického zlehčování ničeho menšího, než zločinů, kterým se mezi normálními lidmi říká "genocida".

Ve své sršatosti proti Evropskému parlamentu, který jemu osobně (podle jeho osobního názoru) jakoby odebírá nějaká domácí rozhodovací práva (což ovšem ve skutečnosti vůbec není pravda - přečtěme si všichni tu Evropskou ústavu...), překročil prezident Klaus hranice normální lidské slušnosti.

Těch pár slov jeho jakéhosi komentáře, jeho úvahy nad tím, jaký koncentrák byl "horší" a jaký snad "lepší" je přesně to, co ho diskvalifikuje pro roli moudrého tatíčka národa, do které se neustále chce pasovat.

Vůbec se nedivím, že těmi několika slovy komentáře k charakteru tábora v Letech u Písku rozlítil představitele Romů i představitele Výboru pro odškodnění romského holocaustu. Člen vedení tohoto výboru Marcus Pape dokonce uvedl, (cituji z Lidových novin) že prezident "Klaus jen zbrkle opakuje lži nacistických pachatelů, místo aby kriticky a s pomocí historiků zkoumal míru osudu občanů, kteří se stali obětí nacismu a jejichž je prezidentem".

Pod tahle slova se tlustou černou tužkou podepisuji.

Prezident Klaus podle svého mluvčího Petra Hájka kritické reakce na svá slova odmítá jako přehnané a zbytečně emotivní. Prezident podle Hájka nerelativizuje utrpení a tragédie, které se tam děly a jenom a jenom říká, uvažujme o všem v souvislostech. Vyhlazovací tábory typu Osvětim nebo Buchenwald byly, řekl mluvčí Hájek, přeci jenom ještě o kategorii něco jiného než tábory typu Lety. Tak dobrá - uvažujme v souvislostech. V Letech zemřela čtvrtina obyvatel tábora. Důraz kladu na slovo zemřela, neboť - a to platí i pro prezidenty a jejich mluvčí - jak dobře všichni víme, po smrti už nic jiného není. Jsou tedy (jak to z výše uvedených slov vyplývá) nějaké různé kategorie smrtí? V té souvislosti mám tedy pro pana prezidenta i jeho mluvčího dvě otázky: "Pane prezidente (a pane Hájku), domníváte se, že jsem šťastnější, když vím, že můj dědeček Bedřich Schulz přežil Terezín a Dachau, aby pak v dubnu roku 1945 zemřel v krásném a úhledném malém sběrném táboříčku u obce Kaufering jako oběť epidemie skvrnitého tyfu? Je mi lépe žít s touhle konkrétní informací o skonu mého nikdy nezažitého dědečka, než kdyby vyletěl komínem v Dachau?" Děkuji za odpověď.