Slovensko není náš vzor

Předem je třeba upozornit, že Slovenský úspěch je opravdu hodný obdivu. Přinejmenším si se svou hospodářskou situací poradilo nejlépe ze všech středoevropských postkomunistických zemí. Svědčí o tom i fakt, že jako první z nich vážně jedná s Bruselem o vstupu do Evropské měnové unie.

Ovšem proč by Česká republika měla napodobovat právě Slovensko, to není ze všech slovenských úspěchů ani trochu jasné. Naopak Slovensko je jednou ze zemí, u kterých je víc než zřejmé, proč bychom je napodobovat neměli.

Problém je v tom, že se slovenský případ využívá politicky a rozum národohospodáře přitom zůstává stranou. V čem je tedy úspěch našich východních sousedů? Provedli transformaci ekonomického prostředí a nabídli přijatelnou výšku podnikových daní. Vzhledem k tomu, že Slovensko má k dispozici zaměstnance, ochotné pracovat za relativně nízkou mzdu, nebyla nouze o zahraniční investory, kteří začali stavět továrny a tím zajistili ekonomickou prosperitu.

Loni koncem roku skončil ekonomický růst těsně pod deseti procenty. Vysvětlit tento téměř zázračný výsledek přitom není těžké. Začaly pracovat dvě nové automobilky, Kia v Žilině a Peugeot u Trnavy. Jedna z nich může zvýšit HDP minimálně o dvě až tři procenta. Bez nových automobilek by čísla tak zázračná nebyla.

Nadšeni růstem ze závěru loňského roku a výkonem zahraničního obchodu z letošního ledna, předpovídali ekonomičtí analytici u našich sousedů, že v prvním čtvrtletí letošního roku růst překročí desetiprocentní hranici a možná bude i jedenáctiprocentní.

Právě tyto zprávy vzali pravicoví nadšenci mezi českými ekonomy za bernou minci a s novým elánem začali dávat Slovensko za vzor a příklad. Vždyť co je našich mizerných šest procent proti jedenácti hned u sousedů.

Nakonec se ukázalo, že růst Slovenska klesl pod devět procent, a nadšenci přišli o svůj fetiš. Prostě zafungovaly ekonomické zákony. Automobilky v Žilině a Trnavě začaly s výrobou loni začátkem roku. I když dnes vyrábějí o dost víc, jejich příspěvek k hospodářskému růstu se snížil o loňskou produkci.

Když člověk celou historii se slovenskými úspěchy prohlédne, tak náhle zjistí, že v první řadě nešlo o žádné geniální reformy. Prostě Slováci nejlépe obstáli při rvačce Středoevropanů o investice západoevropských a posléze asijských automobilek. Za to jim patří čest.

Česko je tedy napodobovat nemusí, protože se rvačky také účastnilo, pdonikové daně má na stejné úrovni a ekonomické prostředí také o něco k lepšímu změnilo. Také v boji o investice obstálo, i když vzhledem ke své velikosti o něco méně. Nutno však dodat, že není co závidět. V Česku dnes tvoří automobily pětinu vývozu, podíl se zřejmě ještě zvýší, až se postaví závod Hyundai na severní Moravě. Pokud se přiblíží ke třetině, což je reálné, vznikne logicky vážná obava z příliš velké závislosti na jediném druhu zboží. Co když světový trh z automobily přestane růst?

Na Slovensku přitom dnes tvoří auta tvoří polovinu vývozu. Navíc automobilky mohou své výrobní haly přesunout během pěti či deseti let dál na východ, kde budou ještě lacinější zaměstnanci a ještě nižší daně.

Proto už dnes Češi a pochopitelně také Slováci přemýšlejí o tom, co bude dál. Snaží se získat investory do náročnějších technologií a do služeb. Ukazuje se však, že zákony na podporu výzkumu ještě nejsou příliš dobré a také zaměstnanci jsou příliš málo vzdělaní. Ve využití vyspělých technologií je Česko spolu se Slovenskem ve čtvrté desítce na světě.

Pokud by tedy člověk nutně potřeboval někoho napodobovat, měl by se zaměřit na Estonce, kteří mají nejen desetiprocentní růst, ale zároveň se dostali na dohled první světové desítky ve využití vyspělých technologií. To by ovšem bylo už zcela absurdní. Češi mohou studovat jednotlivé postupy Slováků i Estonců a objevovat nějaké vtipné dílčí kroky, ale jako celek nemohou být země od nás na východ vzorem ani náhodou. Jen připomeňme, že česká ekonomika je v přepočtu na obyvatele dvojnásob silná než estonská a že tedy Estonci svým desetiprocentním růstem dosahují téhož výsledku, jako Češi pětiprocentním.

Nechme tedy planého politizování nad vážnými ekonomickými otázkami a pojďme dělat něco užitečného.

V posledních letech dokázaly země ve střední Evropě a v Pobaltí těžit ze vstupu do Evropské unie a také z hospodářské strategie především německých firem. Ty vyvážely práci na východ, aby snížily ceny svých výrobků a ty obstály v mezinárodní konkurenci. Což se jim podařilo. Střední Evropa bude z takového vývoje těžit ještě několik let. Těžko však říct, co bude dělat po roce 2010.

Kromě platonických řečí o podpoře výzkumu zatím domácí politická scéna příliš nenabídla, také podnikatelé ukolébáni svými úspěchy nic nevymýšlejí. Veřejnost by od nich měla vyžadovat odpověď. Za to, aby odpovídali, jsou koneckonců placeni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .