Sliby a hlasování

Bude-li unionista Vrbík hlasovat pro koaliční kompromis, anebo zdrží-li se hlasování, logicky může být obviněn, že poté, co poškodil svou stranu, navíc ještě zradil i volební program. Logika říká, že pokud nechce být směšný, nemůže hlasovat jinak než proti. Jenomže hlasování politiků je často spíše záležitostí interpretace než logiky. Příkladem budiž předvolební přestřelka, kterou včera vedli George Bush a John Kerry. Bush upozornil Američany, že Kerry hlasoval v roce 2002 pro válku proti Iráku a v roce 1995 pro snižování výdajů na zpravodajské služby. Obratem se mu dostalo odpovědi, že Kerry sice skutečně hlasoval pro snížení výdajů, jenomže to se prý mělo týkat problematických kontraktů pro společnosti, jako je Halliburton.

Ta je spojena s Bushovým viceprezidentem a podezřelá z praxe, kterou bychom u nás nazvali tunelováním veřejných financí. Hlasování pro válku pak Kerry hladce vysvětlí tím, že byl spolu s ostatními Američany Bílým domem uveden v omyl. Podobně ovšem i Bush svá rozhodnutí umí vysvětlit a na Kerryho kritiku, že nedodržel předvolební sliby, reaguje nařčením Kerryho, že opět zvýší daně, neboť mu asi vadí, když Američané mají ve svých rukou více pravomocí, možností a kontroly nad svými životy. Pokud se z volebních slibů a hlasování mohou vylhat američtí prezidentští kandidáti, proč by to nemělo projít Vrbíkovi? Ať už bude hlasovat jakkoli, jistě to nějak zdůvodní. Je to politik.