Slavnostní konference ke 125. výročí ČSSD

16. duben 2003

Slavnostní konference, kterou v krásné místnosti poslaneckého klubu ČSSD v pražské Sněmovní ulici uspořádala Masarykova dělnická akademie ke sto dvacátému pátému výročí založení České sociální demokracie byla jakýmsi hybridem mezi vědeckým sympoziem a aktuální politickou oslavou. Řekněme hned, že spíše s převahou těch vědeckých a tudíž pro neodborníky poněkud nudných prvků.

Především se však vyznačovala šedivostí přítomných hlav, kdy počet osmdesátníků převyšoval počet třicátníků. Někteří z těch osmdesátníků mi sami říkali, jak jsou vysokým věkovým průměrem účastníků konference znepokojeni. Jenže ruku na srdce, co dnes někomu z mladých lidí říká například jméno Bernstein, jemuž bylo na konferenci věnováno více pozornosti, než může zajímat člověka jednadvacátého století.

I jiné dávno vyhaslé pojmy se nesly několika dalšími dlouhými příspěvky přednášenými navíc způsobem velmi monotónním a tudíž uspávacím. Bylo trapné, když po obědě účastníci zmoženi únavou se v jednom případě dokonce začali hlasitě domáhat rychlého ukončení řeči vpravdě neposlouchatelné.

Nebylo by však spravedlivé zlehčovat význam všeho, co bylo na konferenci řečeno. Z oněch historických témat se ukázal stále živoucí postavou Tomáš Garrigue Masaryk, jehož vztah k sociální demokracii a k jejímu sociálnímu poslání osvětlil svým poutavým vystoupením známý masarykovský odborník docent Jaroslav Opat.

Učinil tak ovšem, jak bývá jeho zvykem, k Masarykově zcela nekriticky a spíše jen s použitím citátu samotného Masaryka než svým vlastním pohledem na dané téma. Na to ostatně v neobyčejně živém závěrečném příspěvku upozornil i předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, který s obdivuhodnou trpělivostí vydržel sledovat konferenci od první do poslední minuty, aniž do ní jediným slovem zasáhl a teprve na samém konci ukázal, jak mohla celá konference vypadat, kdyby se přednášející a pořadatelé předem více zamysleli nad její žádoucí aktualizací a tím i přitažlivostí pro mladší generace.

Takto bylo vyřčeno jen velmi málo o té části historie ČSSD, která nejvíce zasahuje do dnešní žhavé současnosti, kdy strana má už pět let nejsilnější zastoupení ve sněmovně a současně s tím prochází jednou z největších krizí své existence. Ta krize se zcela očividně týká Kantova výroku, který ve svém příspěvku citoval profesor František Šamalík: "Právo je minimum morálky".

Bylo zřejmé, že tento výrok se implicitně nesl i úvodním a blíže nepojmenovaným tématem, k němuž promluvil předseda strany a premiér české vlády Vladimír Špidla. Poukázal na českou specifičnost mezi ostatními postkomunistickými zeměmi. Jedině u nás budovala ČSSD na svých vlastních tradicích a nedovolila komunistům, aby se do ní transformovali.

Tím je přinutila zablokovat se do jejich nereformovatelného skanzenu, který ve své strnulosti připomíná spíše někdejší dogmatickou katolickou církev, bránící jakémukoliv ekumenismu. Podle Špidly sociální demokraté a komunisté nikdy nemohou být v nějaké početní rovnováze. Převahu má vždy jen jedna strana a to někdy i absolutní, jak tomu byl v době, kdy komunisté Sociální demokracii úplně pohltili.

Proto vzbudilo značnou pozornost médií i některých účastníků konference, když Špidla s vděčností vzpomněl polistopadového předsedy ČSSD Jiřího Horáka a dosti ostentativně opomenul Miloše Zemana, který v letech 1996 a 1998 s autobusem Zemák, šoférovaným, obrazně řečeno, Miroslavem Šloufem, přivedl stranu k získání četných, i když někdy velmi problematických hlasů a vedl pak stranu cestami, které s oním Kantovým pojetím práva a morálky měly často jen velmi málo společného.

Buďme spravedliví a nestavme Horáka a Zemana do černobílého protikladu. Ani bez jednoho z nich by dnes ČSSD nebyla tím, čím je. Bez exilové práce, jejíž byl Horák součástí, by možná nebyla vůbec a sotva by dnes slavila tak vysoké výročí. Vladimír Špidla však i na této slavnostní konferenci dal znovu najevo, že pro něho je nejen citovaný Kantův výrok, ale i jeho hlavní kategorický imperativ o hvězdném nebi nade mnou a mravním zákonu ve mně důležitým politickým kompasem.

Přejeme ČSSD k jejímu výročí, aby Kantovy imperativy byly v jejím životě co nejvíce přítomné a v její činnosti co nejvíce patrné.

autor: Jiří Ješ
Spustit audio