Skálopevně aneb Zakladatel protialkoholní léčby Jaroslav Skála

Jaroslav Skála se narodil 25. května roku 1916 v Plzni. Poté, co vystudoval Institut pro tělesnou výchovu a sport a také lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, nastoupil na psychiatrickou kliniku v Praze.

Protože byl výborně jazykově vybavený, dostal hned po 14 dnech nabídku zúčastnit se první poválečné konference o alkoholismu. Probíhala v září 1946 v Bruselu a ovlivnila celý Skálův soukromý i profesní život.

Čtěte také

Medicínu studoval v Říši. Doma pak zakládal záchytky. Příběhy slavných: Jaroslav Skála

Za další dva roky dostal druhou šťastnou nabídku. Své pacienty mohl přestěhovat z psychiatrické kliniky do Apolináře, kde založil První alkoholní oddělení. V roce 1948 tak  Jaroslav Skála jako první oddělil závislost na alkoholu od ostatních psychiatrických nemocí. Tehdy začala nová a moderní léčba závislostí.

Jako první u nás začal v roce 1950 používat třeba Antabus – lék zvyšující citlivost organismu na alkohol. Slouží jako jakási pojistka pro lidi, kteří se rozhodnout nepít alkohol. Antabus využívá procesů oxidace alkoholu v těle a člověku je po jeho požití neskutečně špatně. Zavedl i tzv. „blinkačky“, tedy averzivní terapii postavenou na principu negativního podmiňování. Pacienti dostávali injekci Emetinu, který následně vyvolal pocit na zvracení.

Světový objev – záchytka

První alkoholní oddělení nebylo to jediné, co Skála založil. V roce 1951 se svojí celoživotní družkou Arnoštkou Maťovou postavili první záchytnou stanici, novinku pro celý svět. 

Když lidé zachycení třeba policií vystřízlivěli, dostali pozvánku i na informativní přednášku. Tam se mohli dozvědět víc o své nemoci, o nebezpečí, do kterého se řítí a o dalších možnostech, co dělat.

Arnoštka Maťová, družka Jaroslava Skály|foto:Michal Kamaryt, ČTK

Ani to ale nebylo všechno – v roce 2001 spolu s dalším lékařem Jiřím Růžičkou založili Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, která vychovává budoucí psychoterapeuty dodnes.

Celý život stále po jeho boku Arnoštka Maťová, které přátelé a kamarádi neřeknou jinak než „Maťka“. To ona Skálu přiměla k úplné abstinenci. Po jednom z nemocničních večírků z něj byl ráno cítit alkohol. Mladá asistentka tehdy měla říct: „A pane profesore, nemyslíte si, že to nebude pacientům vadit, když je z vás cítit alkohol?“

Skála byl ze začátku zaskočený drsnou upřímností. Nicméně po týdnu se rozhodl k úplné abstinenci, která mu vydržela do konce života. Zemřel 26. listopadu 2007 v Praze.

Celý dokument najdete v audiozáznamu. Vysíláme v repríze.