Širší souvislosti

Za prvé: Hodně se přemítá o tom, kdo za nenovějšími násilnostmi na kyrygzsko-uzbecké hranici stojí. Možná to bude znít cynicky, ale nejméně nebezpečné by zřejmě bylo, kdyby to – jak praví jedna z hypotéz – byli místní narkobaroni. Těm by v tomto případě šlo jen o jejich zločinný kšeft, který je sice víc než nepříjemný, ale který je takříkajíc záležitostí specializovaných domácích i mezinárodních policejních struktur.
Za druhé: Mnohem horší by bylo, kdyby se potvrdila tvrzení kyrgyzské prozatímní vlády, že za nepokoji stojí příslušníci rodiny svrženého prezidenta Kurmanbeka Bakijeva. To by totiž znamenalo, že mnoha lidem, kteří nejen v Kyrgyzstánu, ale po celé Střední Asii vládnou, většinou na srdci neleží ani tak klid a rostoucí prosperita svěřených národů a států, ale jejich vlastní prospěch, plynoucí často z téměř neomezené moci. Exprezident Bakijev by tedy skutečně mohl zkoušet destabilizovat situaci v zemi jen proto, aby dokázal, že jeho přemožitelé nejsou schopni Kyrgyzstánu vládnout. A to z jediného důvodu – aby se k moci mohl sám vrátit.
Za třetí: Jak napsal ve velmi zajímavém článku pro britský Daily Telegraph bývalý velvyslanec Spojeného království v Uzbekistánu Craig Murray, Británie i další velmoci v celé Střední Asii už dlouho koketují s autokratickými režimy, ve všech případech ještě horšími než ten kyrgyzský. Podle Murrayho takováto politika rozhodně není součástí boje proti islámskému extremismu, ale spíše jeho nepřímou podporou: Když totiž občané takovýchto zemí vidí, jak se u nich vládne, mohou snadno usoudit, že jedinou alternativou je odchod do hor a nesmlouvavý boj… „Musíme přestat Střední Asii chápat jen jako pohodlné překladiště pro afghánské arsenály,“ říká pan velvyslanec.
Za čtvrté: Jak je to s případnou rolí a angažovaností Ruska v novém konfliktu? Jak už jsme se v tomto týdnu zmiňovali, Bakijev se opravdu Rusům pro své údajně příliš proamerické postoje zamlouvat nemusel. Moskva ale na přímou destabilizaci poměrů ve Střední Asii může mít zájem jen těžko. Svědčí o tom nejen stereotypně opakované tvrzení, že v tomto případě jde o vnitřní kyrgyzskou záležitost, ale i fakt, že přímou vojenskou intervenci nejvyšší ruská místa vytrvale odmítají. Jak správně poznamenala dnešní debata na Rádiu Svoboda, ruští generálové i politici už se o důsledcích podobných dobrodružství poučili v Afghánistánu a Čečensku. Stejně tak se v nejnovějším konfliktu na jihu Kyrgyzstánu nehodlají angažovat ani vojska Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti. Podílet se na vzniku potenciální občanské války v kyrgyzsko-uzbeckém pohraničí v okamžiku, kdy vztahy mezi Kyrgyzstánem a Uzbekistánem jsou beztak napjaté, se celkem přirozeně nechce nikomu.
A za páté: Současná kyrgyzská vládnoucí garnitura tedy určitě může počítat s humanitární pomocí a poradci. Opravdu si se vzniklou situací poradit však bude muset sama.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.