Síla rozumu v bláznivé době. Návod k užívání rozumu od šachového velmistra Jána Markoše

Jak odhalit dezinformace? Jak se bránit argumentačním faulům? Jak dokážou marketingoví specialisti využívat evolučních nedokonalostí lidské mysli? A jak diskutovat na internetu, aby to mělo smysl? Jak pochopit myšlení a chování lidí, kteří uvažují jinak než já? A co každý z nás může udělat pro to, aby naše země byla lepším místem pro život?

Čtěte také

Kriticky myslet neznamená kritizovat, upozorňuje autor manuálu Ján Markoš

„Síla rozumu v bláznivé době“ není jen srozumitelně napsanou odpovědí na tyto a mnohé další otázky, ale také hutným souhrnem nápadů a strategií, jak využívat kritické myšlení v každodenním životě.

Šachový velmistr a teolog Ján Markoš pomocí konkrétních příkladů z médií a sociálních sítí provádí čtenáře veškerými nástrahami, kterým čelí při snaze vytvořit si vlastní názor. Výklad vedený s nevšední pedagogickou zručností míří u každého z témat k přehlednému shrnutí, které je po ruce, kdykoli je třeba.

Na Slovensku knihu, která se velmi brzy po vydání stala bestsellerem, hojně využívají rovněž učitelé na základních a středních školách. Vzhledem k širokému záběru a schopnosti autora dávat věci do souvislostí ale neurazí ani poučenější čtenáře.

Má slovo váhu činu?

A nad čím se Markoš ve své knize mimo jiné zamýšlí? Třeba jakou sílu má slovo, a to slovo „dehumanizující“, například na sociálních sítích, kde se hojně vyskytují nejrůznější útoky na lidskou důstojnost. Nejde jen o takové neškodné vypouštění páry, o trošku slovní agresivity? A není nakonec lepší, když se frustrovaní lidé vybouří na internetu, než kdyby v sobě zlost potichu živili a pak udělali něco mnohem horšího? Autor si hned odpovídá:

Čtěte také

Dnešnímu světu podle Henryho Kissingera chybí skuteční lídři. Hledá je tak ve své knize Vůdcovství

„Jsem přesvědčen o tom, že dehumanizace není neškodná. Taková úvaha se opírá o laickou představu o tom, jak jazyk funguje. Podle ní jsou slova a činy v jakési opozici. Slova svět popisují, zatímco činy ho mění. Tato představa je nesprávná hned ze dvou důvodů. Za prvé, slovy se dá jednat stejně jako rukama. Představte si například kněze, který říká páru před oltářem: ‚Prohlašuji vaše manželství za uzavřené.‘ Nebo si představte zkoušejícího, který studentovi řekne: ‚Přijďte příště, zkoušku jste nesložil.‘ Kněz ani profesor nepopisují skutečnost. Konají. V anglosaské filozofii se taková vyjádření nazývají lokučními akty, tedy řečovými činy. A podobně: pokud někdo zvedne telefon a zavolá vaší mámě vymyšlenou zprávu, že jste mrtvý či mrtvá, nepopisuje stav světa. Koná.“

Další zajímavé myšlenky z knihy Jána Markoše „Síla rozumu v bláznivé době“ uslyšíte v pořadu Ex libris s komentáři Libora Dvořáka.