Severská referenda
Co bude, nikdo přesně neví. Leckdo si ale pamatuje, co bylo. Tím asi lze vysvětlit rozdílnost výsledků včerejších plebiscitů v Estonsku a Švédsku. Zatímco Estonci, kteří díky historické zkušenosti se Sovětským svazem hledí posilovat vztahy se západem, hlasovali v referendu pro vstup do Evropské unie, Švédi odmítli vstup do evropské měnové unie díky historické zkušenosti s úspěšným fungováním sociálního státu.
Zatímco většina Estonců věří, že členství ve společné Evropě zvýší jejich životní úroveň, většina Švédů odmítla euro z obavy, že jejich životní úroveň sníží. Jedno ani druhé nemusí být nutně pravda. Odmítnutí eura švédským euroskepikům automaticky nezaručí, že neporostou ceny, že si stát do budoucna podrží silnější vliv na ekonomiku a že neubude prostředků na velkorysý sociální systém. Estonským eurooptimistům se pak vstupem do EU určitě automaticky nestane, že by v jejich zemi začali padat z nebe pečení holubi.
Nicméně ve Švédsku si lidé pamatují, že jim jistý odstup od Evropy v minulosti prospíval, zatímco Estonci mají na paměti, jak dopláceli na to, že mají do Evropy příliš daleko. Ve vstupu do EU vidí většina Estonců garanci, že si podrží čerstvě nabytou svobodu a nezávislost. Ve Švédsku naopak hodně lidí považuje vstup do EU za rozhodnutí, kterým nezávislost jejich země utrpěla. Evropskou integraci mnozí vnímají jako brzdu, překážku na vlastní cestě a euro odmítli z obavy, že by jejich svobodu a nezávislost dále omezilo. Evropská integrace ale nemá alternativu. V otevřeném světě by jednotlivé země starého kontinentu neuspěly v soutěži s Amerikou či Asií. Proto Estonci na svém rozhodnutí vstoupit do unie sotva prodělají. A Švédi na odmítnutí eura sotva vydělají.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.