Severní Irsko: Nová naděje

Musí ale skutečnost, že protivníci Ian Paisley a Gerry Adams vůbec poprvé usedli metr od sebe a usmívali se na kameru, automaticky znamenat konec nedorozumění v konfliktu, který si v Ulsteru vyžádal tisíce obětí? Následující komentář připravil Jan Čáp

"S Adamsem si k jednomu stolu nikdy nesednu. On by se totiž posadil i s ďáblem, což ostatně také dělá," prohlásil lídr demokratických unionistů Ian Paisley a tím spolustolovnickým ďáblem myslel příslušníky Irské republikánské armády, na které měl být jeho politický rival a předseda republikánské Sinn Fein Gerry Adams podle mnoha indicií léta napojený. Psal se tehdy únor 1997. Uplynulo přes deset deset let a včera vedle Adamse Paisley seděl a usmívali se spolu na kamery.

Nebývalo by na tom setkání politiků nic zvláštního. Před čtyřmi týdny vyhrály jejich strany volby a teď oba zasedli k jednomu stolu, aby se dohodli na personálním obsazení kabinetu, na vládním programu a řekli si prostě, jak dál. Jenomže to by nesmělo jít o nejvýraznější postavy dvou znepřátelených táborů, které spolu zatím nikdy přímo nemluvily. O politické symboly války, která si vyžádala tisíce obětí a jejíž armády sice možná složily zbraně, ale rozhodně se nezačaly přátelsky poplácávat po zádech. Řeč je samozřejme o Severním Irsku, kde se desítky let problémy neřešily hlasováním v regulérním parlamentu, jak bývá ve většině Evropy zvykem, ale střelným prachem na ulicích. Nevyřizovala se poslanecká agenda, ale účty mezi polovojenskými organizacemi, britskou armádou a civilisty.

Ne, ani Paisley s Adamsem si teď nepodali ruce, jako to dokázali Rabin s Arafatem, De Klerk s Mandelou nebo Reagan s Gorbačevem, ale světový tisk dnes aplauduje už jenom tomu, že Paisley, který ve svém bliblicky plamenném slovníku neměl pro katolickou Sinn Fein nikdy než slova zatracení, teď sice dál mluví o hrůzách minulosti, ale už přitom na nikoho neukazuje prstem. A Gerry Adams se usmívá pod fousy a mluví o nové éře.

Blýská se tedy v Ulsteru na lepší časy?

Překvapení ze schůzky obou politiků jako by na svět včera přenesli právě hlavně mistři blesku, fotografové. Původně se očekávalo, že Paisley s Adamsem budou jednat za zavřenými dveřmi, možná jen prostřednictvím vyjednavačů, a potom tiskoví mluvčí předají novinářům jako obvykle nějaké komuniké, ale najednou se dveře otevřely a televizní štáby mohly světu dosvědčit, že se na Stormontu děje něco průlomového.

Oba politici si přitom neslíbili nic víc než spolupráci a prakticky se dohodli pouze na tom, že se dohodnou za šest týdnů, ale už jejich blízkost a nekonfrontačnost je tak nevídaná, že to prý vypadá slibně.

Tvrdí to i britský premiér Tony Blair, jeho irský protějšek Bertie Ahern a všichni vzhlížejí k osmému květnu, kdy mají jednání o oficiálně pokračovat, jako k novému začátku.

Severoirští skeptici - a právě domácí politici se svými nevraživostmi, vytáčkami a nesplněnými sliby způsobili, že jich je v kraji víc než dost - však zatím netleskají.

Při chválách věcnosti a otevřenosti vyjednávajících stran celkem věcně a otevřeně připomínají alternativu: Britská vláda slíbila spolu s Dublinem Belfastu na příští čtyři roky 35 miliard liber, pokud se klíčové strany na přenesení pravomocí do Ulsteru skutečně dohodnou. Pondělí bylo pro zučastněné poslední možnou lhůtou. Kdyby se na ničem nedohodli, připomínají skeptici, britská vláda by jim zastavila výplaty. "Až to shromáždění uvidím fungovat, tak tomu možná rád uvěřím, " jako by říkali. Zatím se tedy v Ulsteru blýskají jen fotoaparáty, oči optimistů a trochu rozpačité úsměvy klíčových vůdců, které spolu až do včerejška nikdo nikdy neviděl. Teprve až také obě komunity republikánů a unionistů v Severním Irsku zjistí, že mají víc toho společného než toho, co je rozděluje, pak teprve půjde o záblesk, který osvítí víc než předběžná jednání. A skeptici možná prohlédnou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .