Šetřit na správném místě

A právě v souvislosti s novými vyhláškami o cenách výkonů a o úhradách pojišťoven se v poslední době objevují případy, které mohou vyvolávat obavy, zda se šetří na správném místě. Řeč je například o odmítání některých onkologicky nemocných lidí z obavy, že by lékaři na jejich léčbu nemuseli mít dostatek peněz. Problémy měla údajně například pacientka s roztroušenou sklerózou, která se kvůli strachu lékaře z přečerpání stanoveného limitu nedostala k nutnému léku. Někteří praktičtí lékaři pak raději posílají pacienty pro léky rovnou ke specialistům. Samozřejmě podobných příkladů by se dalo nalézt více. V této souvislosti je samozřejmě obtížné rozlišit, co je oprávněná obava lékaře z nedodržení nových pravidel hry a co už třeba schválnost.

Faktem je, že plošné stanovení závazných limitů na základě údajů za loňský rok není příliš šťastné. Pokud totiž lékař má tu smůlu, že většina vloni zdravých pacientů začne letos vážně marodit, dostane se do problémů s limitem. Což by samo o sobě nemuselo být tak tragické. Potíž je v tom, že na rozdíl od dob minulých následují tvrdé sankce. Zjednodušeně řečeno - lékař by po výraznějším překročení limitu musel platit ze svého. V konečném důsledku to pak skutečně může vést k odmítání pacientů, nebo k jejich méně kvalitní léčbě. Když se k tomu přidá další fakt, že cenová vyhláška sice zvyšuje cenu péče, ale úhradová zároveň snižuje množství peněz, které mohou lékaři od pojišťoven inkasovat, jsme opět u omezení, nebo zhoršení kvality lékařské péče. Do problémů se dostávají například i léčebny dlouhodobě nemocných. Těm pojišťovny omezily platby a pokud půjde o dlouhodobější trend, bude muset většina z nich zavřít.

Zkrátka současné problémy českého zdravotnictví se v konečném důsledku mohou začít týkat části pacientů. Z tohoto úhlu pohledu lze vnímat páteční protest proti některým krokům ministra zdravotnictví také jako snahu zastavit proces, který by mohl ve svém důsledku vyvolat zhoršení kvality zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že do voleb zbývá méně než sto dnů, je pochopitelné, že se takováto demonstrace neobejde bez politických podtónů. Ty by však měly jít nakonec stranou a situace ve zdravotnictví by se měla co nejdříve zklidnit.

Problém je v tom, že vztahy mezi ministrem Rathem a představiteli některých lékařských kruhů jsou natolik vyhrocené, že se je jen těžko podaří urovnat. A jak dokazují zkušenosti prakticky všech předchozích ministrů zdravotnictví, tvrdá kolize s nejrůznějšími lobbyistickými skupinami končí většinou ministrovým pádem. Ostatně jedním z hesel páteční demonstrace je právě odvolání Davida Ratha. Ten se zatím mohl spolehnout na podporu premiéra. Vzhledem k blížícím se volbám, by ji však mohl velmi rychle ztratit. Rozkolísané zdravotnictví totiž není zrovna dobrý trumfem ve volebním boji. Právě naopak, je spíše zárukou prohry. Událostí posledních týdnů každopádně naznačují, že opět nedojde k zásadní reformě zdravotnictví.

Přitom rozpočet není nafukovací a zdravotnictví není zadarmo. Byť se někteří politici snaží namluvit občanům pravý opak. Samozřejmě je sporné, zda případné neprosazení Rathových plánů bude na škodu či spíše ku prospěchu tohoto resortu. Vzhledem k tomu, že se v něm protíná příliš mnoho protichůdných zájmů a že zdravotnictvím protékají ročně miliardy korun se velmi těžko oddělují zištné zájmy od zájmů směřujících ku prospěchu českého zdravotnictví. Přesto lze tvrdit, že jakémukoli zdravotnictví škodí dva extrémy - jak přísné dirigování státem, tak i naprosté spoléhání na neviditelnou ruku trhu.