Setkání Chávez-Uribe

Někomu se to může zdát podivné, ale tak to v politice chodí. Dnes přilétá do venezuelského Caracasu na oficiální návštěvu kolumbijský president Álvaro Uribe. Se svým kolegou Hugo Chávezem jsou rozhodnuti překonat krizi, která mezi oběma zeměmi narůstala léta a vyvrcholila letos v březnu.

Pro připomenutí: Chávez tehdy zprostředkovával propuštění politických rukojmí držených v zajetí Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie FARC. Od jisté chvíle, kdy venezuelské helikoptéry bez Uribeho svolení nalétávaly do vzdušného prostoru Kolumbie, to Kolumbie považovala za vměšování do vnitřních záležitostí země. FARC vyšly Chávezovi vstříc a jednostranně propustily několik rukojmí.

Levicový Chávez tehdy nařkl svého pravicovějšího kolegu, že je mafián a imperialistický slouha. Uribe nezůstal pozadu, i když si vybíral jemnější výrazy, a svého protivníka označil jako zlého nevlastního bratra a s narážkou na jeho rozhlasový a televizní pořad "Haló, pane presidente" o něm mluvil jako o "pánkovi presidentovi".

Potom přišla rychlá, překvapivá a úspěšná akce kolumbijské armády a policie, která prudce zvýšila prestiž Álvara Uribeho. Osvobozeno bylo 15 rukojmí v čele s bývalou a možná i budoucí kolumbijskou presidentskou kandidátkou Ingrid Betancourtovou. Chávez si chtěl připsat alespoň část zásluh na jejím osvobození. Betancourtová se hned ve svém prvním vystoupení zastala svého presidenta. Poděkovala Chávezovi za jeho snahu ale dodala, že prvořadá je suverenita vzdušného prostoru Kolumbie. V několika prorežimních novinách v Caracasu se druhý den objevily články poukazující na to, že Betancourtová měla svou vděčnost Chávezovi projevit zřetelněji. Na Chávezovu stranu se postavili i představitelé nové venezuelské Reformované katolické církve. Venezuelská biskupská konference nařkla novou církev, kterou založilo několik anglikánských a katolických kněží, že je to skupina lumpů, kteří přijímají peníze od vlády a zatahují politiku do náboženství. Faktem je, že nová církev má k režimu blízko a Chávez se jí také hned zastal.

Venezuelský president si uvědomil, podobně jako kubánští představitelé, že další podpora kolumbijských povstalců je neúnosná a začal couvat. Vyzval je, aby propustili bez náhrady všechny zajatce nebo chcete-li rukojmí. Obrátil se i na Spojené státy. Těm vzkázal, že by rád znormalizoval vztahy s Washingtonem "ať už vyhraje kdokoli". Na mysli měl samozřejmě volby ve Spojených státech.

Proč Chávez a vlastně i Uribe obracejí? Důvodů může být hned několik. Jedním z nich jsou listopadové obecní a regionální volby ve Venezuele. Venezuelané kolumbijského původu, kteří v zemi představují vlivnou sílu, se začali už loni odtahovat od Cháveze a dali mu to jasně najevo. Kolumbijští průmyslníci zase několikrát svému presidentovi důrazně připomněli, že je potřeba obrousit hrany, jež existují ve vzájemných vztazích. Uribe je musel vyslyšet, neboť by rád kandidoval i v příštím presidentském období. Obchodní výměna mezi oběma zeměmi roste rok od roku a jenom za první čtvrtletí 2008 vzrostla o plných 60%. Prodává spíš Kolumbie, nakupuje Venezuela.

Režim v Kolumbii je považován za nejpravicovější v jižní Americe, zatímco vláda ve Venezuela za nejlevicovější. Oba presidenti se to snaží překonat jakož i vzájemné antipatie. Hledají modus vivendi, který by jim byl ku prospěchu, jakož i oběma zemím. Naděje existuje. Láska to není, ale po několika měsících štěkání je to příslib budoucího happyendu, křehký vztah, který je nutno pěstovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .